ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1725.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1725/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu pro P. proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, postižením jiných majetkových práv, pro 2.594.388,12 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 1736/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2003, č.j. 11 Co 19/2003-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud – z hlediska obsahového – potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí postižením jiných majetkových práv („postižením pohledávky povinného z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačním zůstatku“ obchodní společnosti, jejímž společníkem je povinný). Dospěl – mimo jiné – k závěru, že vykonávaný výkaz nedoplatků je způsobilým exekučním titulem, který obsahuje „všechny předepsané náležitosti“.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že „vykonatelné rozhodnutí neexistuje resp. že se jedná o právní akt absolutně neplatný“ (ve smyslu §32 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb.), neboť „státní znak v otisku razítka“ na předloženém podkladovém titulu nebyl „barevný“, a tím nejde o „otisk úředního razítka jak požaduje zákon“. Ze zákona č. 3/1993 Sb. a zákona č. 68/1990 Sb. podle dovolatele vyplývá, že malý státní znak v otisku úředního razítka bylo možno používat pouze v „barevném provedení stanoveném zákonem“, a jeho nedostatek (tohoto provedení) nebylo možno zhojit ani vzhledem k následné právní úpravě, zakotvené v ustanovení §6 odst. 1 zák. č. 352/2001 Sb., byť by jej již tolerovala.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že vykonatelný výkaz nedoplatků obsahuje otisk úředního razítka se státním znakem v souladu s §32 odst. 2 písm. g/ zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přičemž z §3 odst. 2 zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech, nevyplývá, že otisk úředního razítka musí obsahovat výhradně barevné vyobrazení v něm obsaženého státního znaku
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
V usnesení ze dne 27.5.2004, sp. zn. 20 Cdo 1280/2003, formuloval Nejvyšší soud závěr, že nedostatek „barevného provedení“ státního znaku v otisku úředního razítka nezpůsobuje nedostatek povinných náležitostí rozhodnutí ve smyslu §32 odst. 1 písm. g/ zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ani před účinností zákona č. 352/2001 Sb. Je tomu tak proto, uvedl Nejvyšší soud, že používání úředního razítka bylo tehdy upraveno nikoli zákonem č. 3/1993 Sb., o státních symbolech, nýbrž zákonem č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, zejména jeho ustanovením §3 odst. 1 až 3, a tento předpis - jakékoli - barevné provedení pro otisky úředních razítek nestanovil; není tedy správná úvaha, že před účinností zákona č. 352/2001 Sb., který výslovně předepsal provedení jednobarevné, měly otisky razítek mít barevné provedení požadované ustanovením §2 odst. 3 zákona č. 3/1993 Sb. (tedy v barvě červené, stříbrné a zlaté), jelikož tento zákon upravil pouze barevnost samotných státních symbolů, nikoli úředních razítek.
Není známo, že by soudní praxi ovládal i názor jiný, resp. že by byl v kolizi s rozhodovací praxí odvolacích soudů; o rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) pak jít nemůže proto, že napadené rozhodnutí vychází z ustanovení práva procesního (§251 a násl. o.s.ř.). Stojí za připomenutí, že podkladem daného výkonu nebylo rozhodnutí, nýbrž výkaz nedoplatků (srov. §32, §73 odst. 4 písm. b/, c/, odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Lze-li uzavřít, že odvolací soud v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi nezpochybňované (správné) a naopak námitky, obsažené v dovolání, z pohledu správnosti neobstojí, nemůže být řeč o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu v tom smyslu, jenž byl výše vyložen.
Z toho ovšem plyne, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v dané věci v úvahu, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu