ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1726.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1726/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci žalobce města P., zastoupeného advokátem, proti žalované P. církvi, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 82/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2003, č.j. 19 Co 51/2002-92, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2003, č.j. 19 Co 51/2002-92, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 12. 2001. č.j. 7 C 82/2001-78, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. 12. 2001, č.j. 7 C 82/2001-78, Okresní soud v Prostějově zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyklizení označených nemovitostí. Uzavřel, že smlouva ze dne 22. 4. 1998, kterou žalobce daroval žalované nemovitosti, je v části, jíž se obdarovaná zavázala provést do 31. 12. 2000 nebo „do jiné lhůty, na které se obě smluvní strany dohodnou,“ rekonstrukci nemovitostí (bod IV.), neplatná (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Protože na splnění povinnosti rekonstrukce vázaly strany rozvazovací podmínku spočívající v zániku práv z darování (bod V.), je i tato část smlouvy neplatná. Neplatnost právního úkonu v uvedených částech však podle soudu prvního stupně nezpůsobuje neplatnost darovací smlouvy jako celku, neboť vůlí žalobce bylo „převedení nemovitostí na žalovaného formou darování.“
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 11. 2003, č.j. 19 Co 51/2002-92, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalované uložil povinnost nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobci. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že darovací smlouva je v bodech IV. a V. pro neurčitost neplatná, ale – pokračoval dále – „neurčitost rozvazovací podmínky činí právní úkon jí podmíněný jako celek neplatný.“ Neplatná smlouva o darování nemohla mít za následek převod vlastnického práva na žalovanou, takže žaloba je důvodná.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž namítla, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). V rámci prvního z důvodů dovolatelka oponuje závěru, že neurčitost rozvazovací podmínky činí jí podmíněnou smlouvu neplatnou jako celek; při uzavření smlouvy totiž bylo prvotním úmyslem účastníků nemovitosti darovat a tento hlavní obsah právního úkonu zůstává naplněn i pro případ neplatnosti bodů IV. a V., které jsou od ostatního obsahu oddělitelné. Druhému důvodu přiřazuje dovolatelka výtku, že odvolací soud právní závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy nepodložil odpovídajícím skutkovým zjištěním založeným na důkazech provedených v odvolacím řízení, přičemž – jak sám zdůraznil – skutkový stav, z něhož vycházel soud prvního stupně (tedy i zjištění, ze kterého vyvodil ve smyslu §41 obč. zák. oddělitelnost bodů IV. a V. od ostatního obsahu smlouvy), převzal. V této souvislosti dovolatelka tvrdí, že darování nemovitostí primárně směřovalo k napravení historických křivd, neboť pravoslavná církev předmětné nemovitosti vlastnila a v padesátých letech minulého století jí byly odejmuty a převedeny na žalobce. Závěrem proto navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření ztotožnil se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti právního úkonu jako celku, neboť ujednání pod body VI. a V. nelze samostatně vyčlenit, aniž by byla narušena celistvost dárcovy vůle.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Dovolací soud je při přezkumu vázán důvody, jimiž dovolatel zpochybnil správnost rozhodnutí odvolacího soudu, včetně jejich obsahového vymezení (srov. §242 odst. 3, větu první, o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě –, přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ , b/ a odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to z úřední povinnosti, tj. i tehdy, nebyly-li v dovolání uplatněny (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Předmětem dovolacího přezkumu je v první řadě (právní) závěr, podle něhož neurčitost rozvazovací podmínky způsobuje neplatnost celé smlouvy o darování.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §36 odst. 1 obč. zák. vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
Podle ustanovení §36 odst. 2 obč. zák. je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Podle ustanovení §41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
V projednávané věci vyšel odvolací soud ze zjištění (dovolatelkou nezpochybněného), že dne 22. 4. 1998 účastníci uzavřeli smlouvu, jíž žalobce daroval nemovitosti žalované. Součástí smlouvy byl závazek obdarované, že provede do 31. 12. 2000 nebo v jiné lhůtě, na níž se účastníci dohodnou, rekonstrukci objektu v určeném rozsahu a za sjednaných podmínek. Nesplnění povinnosti rekonstrukce označily smluvní strany za takovou skutečnost, jejímž důsledkem je zánik účinků darování (čl. IV. a V. smlouvy).
Se závěrem, že neplatnost rozvazovací podmínky z důvodu neurčitosti (§37 odst. 1 obč. zák.) způsobuje neplatnost darovací smlouvy, dovolací soud nesouhlasí.
Podmínky obsažené v právních úkonech mají specifický charakter, který vylučuje pojímat je coby části právního úkonu ve smyslu ustanovení §41 obč. zák. Pokud je neplatné ujednání představující podmínku odkládací (suspenzivní), právní účinky úkonu nikdy nenastanou, tedy právní úkon není takovou právní skutečností, která relevantním způsobem zasáhne do právních vztahů účastníků. Nelze však – pojmově – hovořit o tom, že takový právní úkon je neplatný. Ujednání, jež je svým obsahem podmínkou rozvazovací (rezolutivní), má opačné následky. Smlouva rezolutně podmíněná – splňuje-li všechny zákonem stanovené náležitosti – je od počátku platným právním úkonem, ale není jisté, zda jím zůstane; její účinky jsou závislé na budoucí neznámé okolnosti. Nastane-li tato okolnost (a to buď zpětně od počátku, nebo až od splnění podmínky), účinky smlouvy pominou. Je-li sjednání rozvazovací podmínky neplatné (např. pro neurčitost), znamená to, že právní úkon není podmíněný, jinými slovy, že účinky účastníky zamyšlené a objektivním právem předpokládané nemohou již pominout.
Odvolací soud – vycházeje z názoru opačného (že neplatnost rozvazovací podmínky jako neoddělitelné části právního úkonu způsobuje neplatnost darovací smlouvy) – založil rozhodnutí na nesprávném právním závěru; již toto zjištění je dostačující pro rozhodnutí o dovolání (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.). Argumentací, kterou dovolatelka ohlásila důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř., jež však ve skutečnosti naplňuje znaky důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), se – ve vztahu k odvolacímu řízení – dovolací soud již zabývat nemusel.
Přehlédnout ovšem nelze, že „jinou“ vadou ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. (z níž odvolací soud nevyvodil adekvátní závěr) je postiženo řízení před soudem prvního stupně.
Ze spisu vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl ve věci po jednání, které proběhlo 4. 12. 2001 za účasti zástupců účastníků řízení. Žalobce – podle žaloby a dalších vyjádření – tvrdil, že pro nesplnění povinnosti rekonstrukce darovaných objektů ve stanovené lhůtě nastaly účinky rozvazovací podmínky, tedy že pominuly právní následky darování (§36 odst. 2 obč. zák.). Soud prvního stupně však své zamítavé rozhodnutí založil na úvaze o neplatnosti kritických částí smlouvy, tedy i té, jíž si strany sjednaly, že při nesplnění povinnosti rekonstrukce účinky darování zanikají.
Podle ustanovení §118a odst. 2 o.s.ř., má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (tj. vyzve k doplnění tvrzení a poučí účastníka, jaké by byly následky nesplnění výzvy).
Soud prvního stupně ve smyslu shora uvedené směrnice nepostupoval, rozhodnutím zaskočil žalobce jiným právním posouzením věci, aniž by mu umožnil tvrdit skutečnosti významné pro posouzení bodů IV. a V. smlouvy z pohledu ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky.
Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.). V dalším řízení soudy neopomenou znovu zhodnotit otázku, která je pro rozhodnutí věci klíčová, tj. platnost bodů IV. a V. smlouvy z hlediska určitosti sjednání „jiné lhůty“ rekonstrukce objektu; nabízí se totiž závěr, že lhůta překračující 31. 12. 2000 mohla být předmětem (dodatečné) dohody smluvních stran.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu