ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1910.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1910/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné F., a.s., zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. V. Š., pro částku 3.874,54 Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 E 6/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2005, č. j. 16 Co 268/2005-53 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud shora označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze 6. května 2005, č. j. 14 E 6/2005-46, jímž soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, s odůvodněním, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, oprávněná namítá, že soud nepostupoval správně, pokud ji zavázal k zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení i v případě vyloučení věci k samostatnému řízení (výkon rozhodnutí se týká více nemovitostí nacházejících se v obvodech několika okresních soudů), i když oprávněná již jednou soudní poplatek zaplatila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je sice usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením „ve věci samé“ (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88).
Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002 pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Oprávněná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu