ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.194.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 194/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému Z. Š., zastoupenému advokátkou, pro výživné srážkami ze mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 74 E 923/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2004, č.j. 20 Co 92/2004-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil krajský soud usnesení ze dne 13. 11. 2003, č.j. 74 E 923/2003-8, kterým městský soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2002, č.j. 20 C 35/2002-12, kterým byla vyživovací povinnost povinného k oprávněnému k 23. 1. 2002 zrušena, nezakládá ve vztahu k exekučnímu titulu překážku věci rozsouzené, neboť se vztahuje k jinému období; vyživovací povinnost příbuzných trvá celý život a je modifikována a určována kritérii zákona o rodině pro tu kterou dobu. Dovodil, že vykonatelnost usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je vyslovena v souladu s ustanovením §282 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a že věcnou správností exekučního titulu se soud v rámci výkonu rozhodnutí již nezabývá. Exekuční titul je předběžně vykonatelný, proto je nerozhodné, je-li v právní moci.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho názoru není exekuční titul předběžně vykonatelný, neboť lhůta k plnění v něm není určena v souladu s ustanovením §160 odst. 4 o.s.ř. a zároveň není ani určeno, odkdy má oprávněnému plnit. Stejně tak namítá, že předchozí rozhodnutí o zrušení výživného zakládá vůči exekučnímu titulu překážku věci rozsouzené a že rozhodnutí není správné, neboť oprávněný je schopen sám se živit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zjevně nejde ve vztahu k dovolatelově námitce, že výkon rozhodnutí neměl být nařízen, neboť vydání exekučního titulu bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté a že podkladové rozhodnutí je věcně nesprávné. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Námitku překážky věci rozsouzené bylo možno účinně uplatnit pouze v řízení, které vydání exekučního titulu předcházelo; ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí se jí soud již také nemůže zabývat. Nutno však zdůraznit s ohledem na zákonnou úpravu vyživovací povinnosti rodičů k dětem do doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit (§85 odst. l zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině ve znění pozdějších předpisů), že již relativně (tj. rozhodnutím soudu) zrušená vyživovací povinnost může být opět obnovena (případné existenci více exekučních titulů zabrání vyjádření změny předchozího rozhodnutí ve výroku rozhodnutí nového).
Ani další otázka, kterou dovolatel prostřednictvím shora zmíněného dovolacího důvodu nabídl k přezkumu (zda toho, kdo má podle rozsudku odsuzujícího k plnění výživného plnit, stíhá tato povinnost od okamžiku, kdy mu byl takový rozsudek doručen, ačkoliv ve výroku rozsudku počátek lhůty k plnění není takto podle §160 odst. 4 o.s.ř. stanoven), shora uvedené znaky nesplňuje. Rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou podle §162 odst. l o.s.ř. předběžně vykonatelné. Takovým je i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2003, č.j. 55 C 431/2002-33, kterým bylo povinnému mimo jiné uloženo platit oprávněnému od 24. 9. 2002 výživné ve výši 3000,- Kč měsíčně splatné vždy do 5. dne v měsíci předem (ohledně dlužného výživného za dobu od 24. 9. 2002 do 30. 6. 2003 v částce 27 700,- Kč návrh na výkon rozhodnutí podán nebyl). Podle §160 odst. 2 o.s.ř., odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými. Jestliže předběžně vykonatelné rozsudky lze vykonat bez ohledu na právní moci, splatnost první v budoucnu splatné dávky výživného nastává nejdříve po doručení písemného vyhotovení rozsudku povinnému účastníkovi. Tomuto závěru (jež je v soudní praxi ustálen) neodporuje ani ustanovení §160 odst. 4 o.s.ř. (o něhož bylo ustanovení §160 o.s.ř. doplněno zákonem č. 30/2000 Sb.), podle kterého u rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit; u rozsudků odsuzujících k opětovnému plnění v budoucnu splatných dávek totiž lhůtu k plnění (obecně stanovenou v §160 odst. l o.s.ř.) nahrazuje stanovení podmínek pro splatnost jednotlivých dávek.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř.(oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu