ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1941.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1941/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. h. b., a.s., zastoupené advokátem, proti povinným 1/ J. D., 2/ I. D., o nařízení exekuce, pro 1.485.259,37 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 Nc 5113/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005, č. j. 19 Co 126/2005-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh oprávněné na nařízení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, podle kterého notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nesplňuje požadavky na materiální a formální vykonatelnost, a tudíž není způsobilým exekučním titulem dle ustanovení §40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. Dle závěru odvolacího soudu z předloženého notářského zápisu ze dne 28.11.2003 sepsaného notářkou JUDr. L. Š. nevyplývá přesné a určité vymezení jednotlivých splátek, počátek plnění, případná ztráta výhody splátek a doba, do kdy se povinná zavazuje předmět plnění poskytnout. Notářský zápis také neobsahuje určité ujednání o úrocích, přičemž není zřetelné, z jaké jistiny se úrok stanovil. Uvedené nedostatky odvolací soud také poměřil s publikovanými relevantními závěry Nejvyššího soudu ČR, na něž odkázal.
Oprávněná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších právních předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Dle názoru dovolatelky obsahoval notářský zápis veškeré náležitosti předpokládané §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ve znění pozdějších předpisů.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatelka (jež – opomíjejíc ustanovení §238a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – ostatně pojem „zásadní právní význam“ ve své předestřené argumentaci ani nepoužívá) se však otázkou přípustnosti dovolání nezabývala, a proto ani argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesla; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozhodnutí prvostupňového soudu postupoval v souladu s ustálenou publikovanou soudní judikaturou – sám na ni také v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě poukazuje.
Odvolací soud nepochybil, pokud poměřoval materiální vykonatelnost předmětného notářského zápisu potřebou přesné a určité specifikace jednotlivých splátek, počátku plnění a dobou, do kdy se povinná zavazuje předmět plnění oprávněné poskytnout, včetně otázky stanovení ztráty výhody splátek. Již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, byla soudní praxe usměrněna co do podmínek vykonatelnosti notářského zápisu. Notářský zápis je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolacím soudem byly tyto předpoklady přiléhavě aplikovány. Závěr odvolacího soudu o nedostatku materiální vykonatelnosti notářského zápisu co do úsudku o neurčitosti ujednání o úroku koresponduje také s právním názorem zakotveným v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000. Podle právního názoru zde uvedeného nemůže být notářský zápis materiálně vykonatelný, pokud nelze dovodit, od kdy měly být oprávněné úroky placeny (tj. od kterého měsíce a roku) a kdy by měla být tato povinnost splněna. Oponentní argumentaci dovolatelky tak optikou právě uvedeného nelze přisvědčit.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, poměřil okolnosti případu se závěry ustálené judikatury dovolacího soudu a jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Oprávněná s dovoláním úspěšná nebyla, povinným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu