ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1962.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1962/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné H. m. – f. – l., s.r.o., proti povinnému P. Š., zastoupenému advokátem, pro částku 400.000,- Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 Nc 10090/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 19. 12. 2003, č.j. 9 Co 1533/2003-63, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 19. 12. 2003, č.j. 9 Co 1533/2003-63, a usnesení Okresního soudu v Ostravě z 24. 6. 2003, č.j. 91 Nc 10090/2002 – 46 se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 24. 6. 2003, č.j. 91 Nc 10090/2002-46, okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný tím, že vymáhaná (původní) pohledávka oprávněného, přisouzená mu rozsudkem téhož soudu z 29. 11. 1999, č.j. 18 C 302/1998-8, vykonatelným do tří dnů od právní moci, tedy dnem 31. 1. 2000, zanikla smlouvou z července 2002 o privativní novaci ve smyslu ustanovení §570 odst. 1 občanského zákoníku, jíž se účastníci dohodli, že povinný svůj dluh splní v měsíčních splátkách po 2.000,- Kč počínaje dnem 31. 7. 2002 pod ztrátou výhody splátek (jak pak dále vyplývá z odůvodnění odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, povinný přiznává, že v návrhu na zastavení exekuce omylem poukázal – namísto správného ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. – na nesprávné ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., zdůrazňuje však, že právní kvalifikací v návrhu soud není vázán, a to tím spíše, že o zastavení exekuce má povinnost podle §269 odst. 1 o.s.ř. rozhodnout i bez návrhu). Soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí odůvodnil závěrem, že „existence tvrzené dohody o plnění dluhu ve splátkách není důvodem pro zastavení exekuce, jelikož nejde o procesní dohodu o trvalém či dočasném nevymáhání určitého závazku“.
K odvolání, v němž povinný namítal jednak nesprávné právní posouzení věci podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. namísto správného posouzení podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., a jednak nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž se nevypořádal se skutkovými tvrzeními podřaditelnými pod ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. a návrh jednoduše s poukazem na nesplnění podmínek podle nepřípadného ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. s odůvodněním, že dohoda účastníků o plnění dluhu ve splátkách není procesní dohodou o trvalém či dočasném nevymáhání pohledávky, zamítl, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že „dohoda nositelů příslušných hmotněprávních oprávnění či závazků o změně splatnosti závazku uzavřená po vydání exekučního titulu nemá za následek zánik formální vykonatelnosti titulu (§161 o.s.ř.)“. K tomuto závěru pak připojil úvahu, že „pro případné zastavení exekuce by mohla mít právní význam pouze taková dohoda, v níž by se oprávněný vůči povinnému zavázal, že své právo nebude trvale či jen po určitý čas vymáhat“. Takováto procesní dohoda, jež však v daném případě uzavřena nebyla (a jejíž existence ostatně ani nebyla tvrzena), by pak podle odvolacího soudu představovala důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), který spatřuje v řešení právní otázky v rozporu s hmotněprávním ustanovením §570 občanského zákoníku, povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. spatřuje v nesprávné aplikaci §268 odst. 1 písm h/ namísto správného ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., jelikož podle jeho názoru právě pod toto ustanovení měla být subsumována dohoda o privativní novaci podle §570 občanského zákoníku, spočívající v nahrazení původního závazku (k jednorázovému plnění), vyplývajícího pro povinného z exekučního titulu (rozhodnutí soudu), závazkem novým, jímž se účastníci dohodli o plnění dluhu ve splátkách. I kdyby však odvolací soud dohodu o „splátkovém kalendáři“ neposoudil jako privativní novaci podle §570 občanského zákoníku, šlo by podle názoru povinného o novaci kumulativní (§516 obč. zák.), jež je však podle něj rovněž důvodem pro zastavení exekuce. Procesní pochybení pak dovolatel spatřuje v tom, že vydáním meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, jenž rozhodnutí soudu prvního stupně, který se věcí z hlediska §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením §570 občanského zákoníku nezabýval, potvrdil, byla porušena zásada dvouinstančnosti řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř.), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka (§237 odst. 3 o.s.ř.), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně, totiž otázka, zda lze i ohledně soudem již pravomocně a vykonatelně přiznané (tedy tzv. judikátní) pohledávky uzavřít dohodu, jíž bude splatnost původně stanovená vykonávaným titulem (zde do tří dnů od právní moci) sjednána nově, totiž ve splátkách, a zda takováto dohoda bude způsobilá být důvodem k zastavení exekuce.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu, že „dohoda nositelů příslušných hmotněprávních oprávnění či závazků o změně splatnosti závazku uzavřená po vydání exekučního titulu nemá za následek zánik formální vykonatelnosti titulu“, a z toho pak logicky vyplývající (byť odvolacím soudem výslovně neformulovaný) závěr, že takováto dohoda není způsobilá být důvodem k zastavení exekuce.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Odvolací soud má předně pravdu v tom (a vyplývá to ze skutkových tvrzení samotného povinného v návrhu na zastavení exekuce), že účastníci neuzavřeli tzv. procesní dohodu o trvalém či dočasném nevymáhání závazku, a že to nikdy ani žádný z nich netvrdil, a správný je také jeho závěr (odkazující na ustanovení §161 odst. 1 o.s.ř.), že „dohoda nositelů příslušných hmotněprávních oprávnění či závazků o změně splatnosti závazku uzavřená po vydání exekučního titulu nemá za následek zánik jeho formální vykonatelnosti“. Pravdu má ostatně i soud prvního stupně (viz poslední odstavec první strany jeho usnesení /čl. 46/), že posléze – v daném případě více než osmnáct měsíců poté, co exekuční titul nabyl vykonatelnosti – uzavřená dohoda o plnění dluhu ve splátkách není „procesní dohodou o trvalém či dočasném nevymáhání určitého závazku“.
Důvodnost však nelze upřít ani argumentu dovolatele, že dodatečnou dohodu o plnění dluhu ve splátkách lze uzavřít i ohledně pohledávky soudem již pravomocně a vykonatelně přiznané (tedy tzv. pohledávky judikátní).
Podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. bude výkon rozhodnutí (a tedy i exekuce, srov. §130 exekučního řádu) zastaven, jestliže je nepřípustný, protože tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Ze srovnání znění tohoto ustanovení s ustanoveními §268 odst. 1 písm. a/ - g/ o.s.ř. plyne, že zatímco důvody zastavení exekuce uvedené pod písmeny a/ - g/ jsou definovány konkrétně, je důvod pod písmenem h/ formulován obecně, jelikož jeho účelem je umožnit, aby exekuce byla zastavena i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat resp. podrobit konkrétnímu popisu.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou, se typicky spojují
a/ s vadami exekučního titulu (pokud nezpůsobují jeho /materiální/ nevykonatelnost zakládající důvod zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.)
b/ s pochybeními při nařízení exekuce
c/ s rušivými okolnostmi při provádění exekuce, případně
d/ se specifickým jednáním povinného (způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí).
Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce jakožto procesní institut vybudována (srov. §268 odst. 1 písm. a/,b/,c/,d/ a f/ o.s.ř.) anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu (srov. §268 odst. 1 písm. e/ a g/ o.s.ř.). Z toho, že se žádá, aby exekuce byla nepřípustná, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytované povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo.
Rušivými okolnostmi (viz bod c/ předposledního odstavce předchozí strany tohoto usnesení) při provádění exekuce se rozumí kupříkladu případy, kdy oprávněný odmítne poskytnout součinnost při exekuci odebráním věci podle §345 a násl. o.s.ř., nebo případy, kdy se oprávněný s povinným dohodl, že své právo nebude vymáhat výkonem rozhodnutí (exekucí), případně že se takového práva vzdává. Není totiž důvod, aby taková dohoda, zní-li na určitou dobu, nebyla respektována, a jestliže byl před jejím uplynutím přesto návrh na nařízení exekuce podán a exekuce nařízena (ať byla dohoda uzavřena kdykoli), je přiměřené, aby exekuce byla zastavena.
Je-li tomu ovšem tak – a v tomto směru jsou právní věda i standardní soudní praxe (kvalifikující takovouto dohodu jako důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) zajedno – pak není důvodu tytéž účinky nevztahovat (pomocí argumentace „a maiore ad minus“) na dohodu, jíž si účastníci nově sjednají splatnost určenou původním titulem jako jednorázovou (např. lhůtou počítanou podle dnů), tak, že dluh bude napříště plněn ve splátkách. Obsahem i takovéto dohody je totiž – logicky – závazek oprávněného, že svou pohledávku nebude exekučně vymáhat ihned poté, co původní titul nabyl vykonatelnosti (ovšem ani kdykoli později, avšak před splatností nově sjednanou), nýbrž teprve tehdy, nebude-li dluh plněn dobrovolně ani v době splatnosti nově sjednané.
Lze tedy (aniž by bylo nutno zabývat se dohodou z hlediska jejího hmotněprávního posouzení, zda tedy jde o příp. novaci kumulativní či privativní) uzavřít, že právní závěr soudů obou stupňů o nezpůsobilosti dohody účastníků být k důvodem zastavení exekuce není správný.
Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž se, stejně jako soud odvolací, v důsledku svého nesprávného právního závěru nezabýval námitkou oprávněné, že povinný včasným nezaplacením již první splátky výhodu splátek ztratil (čl. 29, 60), dovolací soud zrušil i je a věc vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
O nákladech vzniklých povinnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu