ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1965.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1965/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné zdravotní pojišťovny České republiky, zastoupené advokátkou, proti povinnému Strojnímu družstvu H., pro částku 27.321,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. Nc 8113/2003, o dovolání JUDr. D. Ř., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty povinného, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2004, č. j. 29 Co 334/2004-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání správkyně konkursní podstaty povinného proti usnesení Okresního soudu v Kladně z 2. 3. 2004, č. j. Nc 8113/2004-14 (jímž byla exekuce k návrhu oprávněné zastavena a kterým byl povinný zavázán k zaplacení náhrady nákladů exekuce), s odůvodněním, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou (§218 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla správkyně konkursní podstaty povinného dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání (nikoli tedy usnesení, jímž by bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci zastavení exekuce, jak to nesprávně dovozuje poukazujíc na ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dovolatelka) v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu