ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2/2005-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Pozemkového fondu ČR zastoupeného advokátem, proti povinnému V. S. , zastoupenému advokátkou, srážkami ze mzdy, pro 54.186.-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. E 615/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18.prosince 2003, č.j. 12 Co 553/2003-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil k návrhu oprávněného zčásti výkon rozhodnutí, maje za to, že obrana povinného založená na zpochybňování správnosti a vykonatelnosti vykonávaného rozhodnutí a na tvrzení, že oprávněnému již nic nedluží, je při rozhodování podle §268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dílem nerozhodná a dílem při nedostatku návrhu na další zastavení výkonu nedůvodná.
Povinný ve včasném dovolání odůvodněném poukazem na §241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. namítá, že dle jeho názoru došlo k průtahům v řízení (a tím mu mělo být znemožněnou řešit věc tak, aby nedocházelo k prodlení), že nebyly akceptovány jeho výhrady k náhradnímu doručování vykonávaného platebního rozkazu, že mu bylo odňato právo na spravedlivý proces (neposkytnutím poučením o jeho právech) a že dluh vznikl po rozvodu jeho rozvedené manželce. Vymáhání pohledávky je podle něj v rozporu s §3 občanského zákoníku.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo zamítnuto, polemizoval s důvody uvedenými v dovolání.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Jen je-li dovolání přípustné, lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné
Z uvedené konstrukce přípustnosti dovolání ve věcech zastavení výkonu rozhodnutí nelze než vyvodit, že dovolání povinného v této věci zákonným požadavkům nevyhovuje. Nepřípustně se vztahuje k údajným vadám řízení, žádnou otázku zásadního právního významu neformuluje ani nenaznačuje a právní názor odvolacího soudu, vztahující se k hodnocení usnesení soudu I.stupně o zastavení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného, kritice nevystavuje; naproti tomu mimo takový předmět rozhodování odvolacího soudu zpochybňuje vznik vymáhané pohledávky a vykonatelnost vykonávaného titulu, jež nebyly předmětem řízení, o němž bylo v odvolacím usnesení rozhodováno.
Zaměření dovolání i proti nákladovému výroku odvolacího soudu jde do rozporu s objektivní – shora uvedenou zákonnou - přípustností dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř. ; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve vztahu k výsledku dovolacího řízení (§142 odst. 1 o.s.ř.) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2005
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu