ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.202.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 202/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. J. S., proti povinné I., S. a. o. spol. s r.o., v likvidaci, prodejem movitých věcí, pro 25.898,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 2198/95, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.4.2003, č.j. 20 Co 116/2003-64, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl dovolání oprávněného jako opožděné (§241b odst. 1, §208 odst. 1 o.s.ř.).
Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním. Jelikož při jeho podání nebyl zastoupen advokátem, soud prvního stupně jej vyzval, aby si ve lhůtě jednoho měsíce zvolil jakožto zástupce advokáta, a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Oprávněný přípisem ze dne 8.9.2003 požádal o prodloužení stanovené lhůty o další dva měsíce, nedostatek zastoupení advokátem nebyl ani poté odstraněn.
Ten se však stal nevýznamným, neboť dovolání není přípustné (viz §241b odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1, potažmo §238a odst. 2 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně dovolání pro opožděnost (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek – odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; povinné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu