ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.207.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 207/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné F. T. B. V., zastoupené advokátem, proti povinnému E., a. s., zastoupenému advokátkou, pro 13.012.917,88 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 339/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2003, č.j. 18 Co 307/2003-25, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2003, č.j. 18 Co 307/2003-25, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2003, č.j. Nc 339/2003-5, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 11. 3. 2003, č.j. Nc 339/2003-5, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle notářských zápisů ze dnů 15. 9. 1999 a 25. 4. 2002 k vymožení pohledávky 13.012.917,88 Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změněn dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Předpoklady, za kterých lze nařídit exekuci, měl odvolací soud za splněné; zejména uzavřel, že notářské zápisy splňují náležitosti, jež z nich činí exekuční titul, a že oprávněná listinami (smlouvami o postoupení vymáhané pohledávky) doložila přechod práva. Ostatní námitky týkající se hmotněprávních poměrů předchůdkyně oprávněné a povinného, postupu soudního exekutora při provádění vymáhání, stejně tak tvrzení o splnění povinnosti (dluhu) nepovažoval odvolací soud v dané fázi exekučního řízení za podstatné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost spatřoval (podle obsahu) v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně materiální vykonatelnosti titulu. Podle dovolatele notářský zápis ze dne 15. 9. 1999 neobsahoval dohodu, kterou se dlužník zavázal splnit pohledávku věřitele (K. b. P.), a uvedený nedostatek notářský zápis ze dne 25. 4. 2002, jímž právní nástupce věřitele (Č. k. a.) k původnímu notářskému zápisu přistoupila, neodstranil; na Č. k. a. totiž přešla ze zákona jen pohledávka, nikoli „dohoda, která pro absenci souhlasu (přistoupení) původního věřitele řádně uzavřena nebyla“ (návrhem dohody, který učinil notářským zápisem ze dne 15. 9. 1999, již povinný nebyl vázán /§43b odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“/, nehledě k tomu, že adresát návrhu, tj. K. b. P., zanikl). V doplnění dovolání dále poukázal na to, že v době sepsání druhého notářského zápisu doba splnění závazku již uplynula, neboť konečná splatnost úvěru byla stanovena do 20. 7. 2001. V dohodě, která se stala perfektní sepsáním notářského zápisu dne 25. 4. 2002, tedy doba plnění „směrem do budoucna“ určena nebyla. Dále namítl, že za Č. k. a. prohlášení formou notářského zápisu učinily osoby, které k tomu nebyly oprávněny, a poukázal na nesoulad ve vymezení předmětu plnění. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. (§130 zákona č. 120/2001 Sb.) přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj. otázce, zda notářské zápisy s ohledem na obsahové náležitosti vyžadované zákonem jsou vykonatelné. Dospěl-li odvolací soud k závěru kladnému, je jeho rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že podle smlouvy o úvěru ze dne 8. 9. 1999, reg. č. 1364/99, poskytla K. b. P., s. p. ú., povinnému peněžní prostředky ve výši 22.182.058,50 Kč se sjednanými podmínkami splatnosti jistiny i příslušenství. Dne 15. 9. 1999 sepsala JUDr. E. N., notářka, notářský zápis (NZ 347/99), jehož účastníkem byl povinný. Obsahem zápisu bylo prohlášení povinného, že „uznává“ co do důvodu i výše dluh z titulu smlouvy o úvěru, a jeho závazek, že dluh splatí v určených splátkách (1.000.058,50 Kč do 15. 10. 1999, 3.000.000,- Kč do 25. 1. 2000, 3.000.000,- Kč do 20. 4. 2000, 3.000.000,- Kč do 25. 7. 2000, 3.000.000,- Kč do 20. 10. 2000, 3.000.000,- Kč do 25. 1. 2001, 3.000.000,- Kč do 20. 4. 2001 a 3.182.000,- Kč do 20. 7. 2001); současně prohlásil, že dává výslovné svolení k přímé vykonatelnosti závazku. Dne 25. 4. 2002 sepsala JUDr. B. Č., notářka, notářský zápis (NZ 193/2002), jehož účastníkem byla Č. k. a. Obsahem tohoto zápisu bylo její prohlášení, že „souhlasí,“ „všechny podmínky v něm stanovené schvaluje“ a „přistupuje“ k notářskému zápisu ze dne 15. 9. 1999. Smlouvou ze dne 5. 11. 2002 postoupila Č. k. a. předmětnou pohledávku E. G., a. s., která ji dále postoupila smlouvou ze dne 12. 12. 2002 oprávněné.
Podle ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul.
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu. Titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.) jsou však i notářské zápisy sepsané ve smyslu dosavadního §274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 29. zákona č. 30/2000 Sb.).
Ustanovení §274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 za notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti považovalo ty, které obsahují závazek a v nichž jsou vyznačeny osoba oprávněná a povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, jestliže osoba povinná k vykonatelnosti v notářském zápise svolila.
Podle ustanovení §71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění zákonů č. 82/1988 Sb., 30/2000 Sb., 370/2000 Sb., 120/2001 Sb., 317/2001 Sb., 352/2001 Sb., 501/2001 Sb. a 6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 358/1992 Sb.“), sepíše notář na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dohoda účastníků musí obsahovat a/ označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b/ označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c/ skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d/ předmět plnění, e/ dobu plnění a f/ prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (§71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb.). Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno (§71b odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb.). Shora uvedené náležitosti dohody notář v zápisu uvede podle shodného prohlášení účastníků (§71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb.).
Notářský zápis je exekučním titulem, jestliže – při splnění formálních náležitostí stanovených pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech – vyhovuje co do obsahu těm ustanovením, která vymezují předpoklady jeho materiální vykonatelnosti (§274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, §71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb. od 1. 1. 2001). Jak již Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4 (dále jen „R 4/2000“), právní úkon, na jehož základě vznikl závazkový právní vztah, k podstatným náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nepatří a okolnost, že do zápisu je pojat jiný hmotněprávní úkon (např. jednostranný úkon o uznání dluhu), je pro posouzení materiální vykonatelnosti bezvýznamná. Notářský zápis je tedy způsobilý k přímému výkonu (exekuci), je-li v něm vtělen „závazek,“ resp. „dohoda“ obsahující náležitosti stanovené zákonem, včetně prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti.
Doba plnění, tj. přesně a určitě stanovená doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, je podstatnou náležitostí dohody oprávněné a povinné osoby. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 70, Nejvyšší soud vyslovil názor (s nímž se dovolací soud ztotožňuje), že dohoda, o níž má být sepsán notářský zápis, musí obsahovat závazek splnit pohledávku nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu, přičemž povinný svoluje k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ, že to, k čemu se zavázal, nesplní řádně a včas, tj. že v budoucnu nastane absence solučního úkonu; jinak řečeno, doba plnění nemůže být sjednána tak, aby uplynula do okamžiku podpisu notářského zápisu účastníky; v takovém případě by totiž již nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění povinnosti ze závazku.
Otázku okruhu účastníků notářského zápisu jako titulu pro výkon rozhodnutí (exekuci) vyřešila judikatura (viz R 4/2000) způsobem, který od 1. 1. 2000 expressis verbis zakotvilo ustanovení §71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb. Mají-li být náležitosti dohody v zápise uvedeny podle shodného prohlášení účastníků (oprávněné a povinné osoby), musí být notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsán s osobou oprávněnou i osobou povinnou. Tomuto požadavku lze vyhovět jak tím, že tyto osoby budou účastníky jediného zápisu (buď sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo pokračováním v notářském zápisu /§62 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb./), tak i tím, že k prohlášení (projevu vůle) obsaženému v notářském zápisu sepsaném jen s jednou z těchto osob přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich.
V projednávaném případě obsahuje notářský zápis ze dne 15. 9. 1999 nejen uznání dluhu povinnou osobou (§558 obč. zák.), ale i „závazek“ ve smyslu §274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, že povinný zaplatí K. b. P., s. p. ú., 22.182.058,50 Kč, tj. dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru, ve splátkách, jejichž doba plnění byla sjednána, přičemž poslední splátka jistiny měla být uhrazena do 20. 7. 2001. Povinný, který byl jediným účastníkem zápisu, svolil k jeho vykonatelnosti. Č. k. a., která se na základě zákona č. 239/2001 Sb. stala nástupkyní K. b. P., s. p. ú. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 491/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2003 pod č. 23), přistoupila k „závazku“ povinného samostatným notářským zápisem ze dne 25. 4. 2002, tedy poté, co doba plnění poslední splátky uplynula.
Dohoda ve smyslu §274 písm. e/ občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, popř. §71a zákona č. 358/1992 Sb. je právním úkonem oprávněné a povinné osoby, který má opodstatnění toliko v poměrech exekučních; sepsána notářským zápisem vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem a cílem je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí (exekucí) bez předcházejícího nalézacího soudního řízení. Uvedenou dohodu tedy nelze ztotožňovat s právním úkonem podle ustanovení §34 obč. zák. (projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují). Nesplní-li se očekávání oprávněné osoby v přímou vykonatelnost notářského zápisu, zůstává právním důvodem plnění samotný hmotněprávní úkon (zde smlouva o úvěru), a dohoda podle §71a zákona č. 358/1992 Sb. je nadbytečná. Ustanovení §43 a násl. obč. zák., týkající se smluv a procesu jejich uzavírání, pro dohody zakládající přímou vykonatelnost notářských zápisů použít nelze.
Přesto je třeba zodpovědět otázku, kdy (objektivně) vznikne exekuční titul, jestliže k notářskému zápisu sepsanému s osobou povinnou se následně přimyká samostatný notářský zápis sepsaný s osobou oprávněnou (jejím zákonným nástupcem). Takovým okamžikem, od kterého je oprávněný k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) s to doložit listiny představující exekuční titul podle §40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb., popř. §274 písm. e/ o.s.ř., je den sepisu v pořadí druhého notářského zápisu. Do té doby totiž není splněn předpoklad ustanovení §71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb., že náležitosti dohody mají být uvedeny podle shodného prohlášení účastníků notářských zápisů.
Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož splňují předmětné notářské zápisy podmínku materiální (obsahové) vykonatelnosti, a to stanovení doby plnění, se dovolací soud ztotožnit nemůže.
Jestliže doba plnění musí být určena tak, aby plynula po uzavření dohody, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž – pro případ, že nesplní povinnost řádně a včas – svolí k vykonatelnosti, lze v souzené věci uzavřít, že jedna z podstatných náležitostí dohody byla účastníky notářských zápisů sjednána v rozporu se zákonem; v okamžiku, kdy Č. k. a. přistoupila k notářskému zápisu sepsanému s povinným, lhůta splatnosti poslední splátky (a tím i celé jistiny) již uplynula.
Ostatní otázky, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl, dovolací soud přezkumu nepodrobil, neboť ve světle shora přijatého závěru (o nevykonatelnosti titulu) se staly pro rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce nadbytečnými.
Protože právní závěr o (materiální) vykonatelnosti titulu, na němž odvolací soud vybudoval své rozhodnutí, není správný (a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn po právu), Nejvyšší soud je zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu