ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2088.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2088/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení V., proti povinnému F. Č., zastoupenému advokátem, pro 217.719,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp.zn. 1 E 1543/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2003, č.j. 9 Co 492/2003-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl podle výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 14.8.1997, č.j. 4646/97, nařízen výkon rozhodnutí srážkami.Uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné a že námitka povinného, že nebyl řádně vyzván k převzetí zásilky, je s ohledem na způsob úpravy náhradního doručení v ustanovení §24 odst. 2 zákona č. 71/1976 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č 71/1967 Sb.“), nedůvodná.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož důvodnost shledával v nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Namítá, že se soudy nevypořádaly s námitkou „ohledně zdržování povinného v místě bydliště“, neboť v tu dobu dojížděl do zaměstnání v obci O., okres Š., a nezabývaly se, „zda-li v případě oznámení doručovatele bylo uvědomění o druhém pokusu doručit písemnost ve stanovený den a hodinu a zda-li zde byl doručovatel konkrétně označen“.Proto k náhradnímu doručení nemohlo dojít tak, jak předpokládá zákon. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Závěr, že k výkonu navržený výkaz nedoplatků je vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovém závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda byl výkaz nedoplatků (vykonatelný podle §104 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů v tehdy platném znění dnem doručení) povinnému doručen (§24 odst. l zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů), Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, respl. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení výkazu nedoplatků, nezjišťoval, a předložil vlastní skutkovou verzi, že v době jeho doručování dojížděl do zaměstnání v obci O.
I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti výkazu nedoplatků tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm.b/ o.s.ř.), učinil tak způsobem neregulérním, neboť závěr o nevykonatelnosti výkazu nedoplatků vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž (v souladu s procesními pravidly) dospěl odvolací soud, jehož závěry vyvozené z povahy doručenky jakožto veřejné listiny jsou v plném souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, ročník 1998, pod poř. č. 127, a odůvodnění usnesení téhož soudu z 22. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2048/98, uveřejněného ve stejném časopise č. 7, ročník 2000, pod poř. č. 80). Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení exekučního titulu), stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není), je výsledek dovolacího řízení zjevný.
Kromě uvedeného je zde další důvod, proč nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně právně významné. Dovolatel své skutkové tvrzení, že v době doručování výkazu nedoplatků dojížděl do zaměstnání do jiné obce, přednesl teprve v dovolání, zatímco v odvolání se omezil pouze na obecné tvrzení, že „žádný zápis či protokol nepodepsal ani nepřevzal“. Takovéto uplatnění skutkových novot (včetně těch, jež jsou významné i jen pro šetření okolností relevantních pro posouzení správnosti doručení) je však výslovně vyloučeno ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř.
Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.ledna 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v.r.
předseda senátu