ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2117.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2117/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města O. – městského obvodu P., proti povinnému S. T., zastoupenému advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 111/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.září 2002, č.j. 9 Co 765/2002-21, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16.8.2001, č.j. 91 E 111/2001-6 (ve znění opravného usnesení ze dne 14.5.2002, č.j. 91 E 111/2001-14), kterým Okresní soud v Ostravě nařídil na základě svého rozsudku ze dne 26.4.1999, č.j. 18 C 199/98-7, výkon rozhodnutí vyklizením povinného z bytu č.83, sestávajícího z kuchyně, l pokoje a příslušenství, v domě č.p. 741, č.o. 12, v O., rozhodl, že po právní moci usnesení bude provedeno přestěhování věcí povinného a všech, kdo s povinným bydlí na základě jeho práva, do přístřeší v obecní ubytovně na v O., pokoje č. 107, dále rozhodl o způsobu provedení vyklizení a povinnému uložil zaplatit oprávněnému náklady výkonu rozhodnutí, náklady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí určil částkou l.025,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné ( §251,
§161 odst. l a §261a odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.), že povinnému byla zajištěna bytová náhrada určená ve vykonávaném rozhodnutí (§343 odst. l o.s.ř.) Námitky povinného týkající se správnosti podkladového rozhodnutí, dluhu na nájemném a jeho finanční situace z důvodu dlouhodobé nezaměstnanosti shledal bezvýznamnými.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož důvodnost odvozuje z ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za takovou vadu považuje skutečnost, že okresní soud nenařídil před rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí podle §343 odst. 3 o.s.ř. jednání, ačkoliv potvrzení o zajištění přístřeší vystavil sám oprávněný, čímž došlo k porušení zásady rovnosti účastníků. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že obcí vydaná listina osvědčující zajištění přístřeší pro povinného neporušuje zásadu rovnosti účastníků, neboť byla vypracována funkčně příslušnou vedoucí odboru správy a údržby majetku Statutárního města O. – městského obvodu P., který ubytovnu, v níž bylo zajištěno přístřeší pro povinného, spravuje. Uvedl, že současná právní úprava nesvěřuje žádnému státnímu orgánu kompetenci vydávat listiny prokazující zajištění bytové náhrady a že notářský zápis může pouze osvědčit prohlášení orgánu obce o tom, že příslušná bytová náhrada byla zajištěna a jakým způsobem. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejdříve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Byť povinný ohlašuje jako dovolací důvod vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle obsahu dovolání namítá nesprávné právní posouzení potvrzení o zajištění přístřeší vydaného oprávněným, tedy uplatňuje dovolací důvod podle
§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Vzhledem k uvedenému důvodu je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda lze v řízení o výkon rozhodnutí k návrhu oprávněné obce použít listinu vydanou toutéž obcí prokazující zajištění přístřeší pro povinného.
Podle §343 odst. l o.s.ř. ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede.
Podle §343 odst. 2 o.s.ř. zajištění bytové náhrady nebo přístřeší pro povinného je povinen prokázat oprávněný.
Podle §343 odst. 3 o.s.ř. nebude-li prokázáno, že bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a že odpovídá vykovávanému rozhodnutí, popřípadě že pro povinného bylo zajištěno přístřeší, listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce anebo notářským zápisem, nařídí soud před rozhodnutím o nařízení výkon rozhodnutí jednání. Při zjišťování, zda bytová náhrada byla pro povinného zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, popřípadě zda bylo pro povinného zajištěno přístřeší, soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.
Podle §4 zákona č. lO2/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 102/1992 Sb.“), o tom, že je zajištěna bytová náhrada, která je způsobilá k nastěhování a k řádnému užívání, vydá obec tomu, kdo o bytovou náhradu žádal, potvrzení.
Oprávněný, jehož stíhá povinnost zajistit pro povinného bytovou náhradu nebo přístřeší, prokazuje toto zajištění potvrzením vydaným podle §4 zákona č. 102/1991 Sb. nebo jinou listinou vydanou státním orgánem nebo orgánem obce anebo notářským zápisem o tom, že bytová náhrada či přístřeší je zajištěno. Neodpírá-li zákon obci, která je v řízení zároveň v postavení oprávněné osoby, oprávnění vydat potvrzení nebo listinu ve shora uvedeném smyslu, je třeba jí vydané potvrzení nebo listinu považovat za takové, kterými lze zajištění bytové náhrady či přístřeší prokázat (aniž by bylo třeba před nařízením výkonu rozhodnutí nařizovat jednání).
Lze uzavřít, že odvolací soud po stránce právní posoudil věc správně a dovolací argumenty neobstojí; Nejvyšší soud proto bez jednání (§243a odst. l, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5 věty první,
§224 odst. l a §142 odst. l o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že oprávněnému, jenž by jinak měl právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.ledna 2005
JUDr. Pavel K r b e k, v.r.
předseda senátu