ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2124.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2124/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. D., pro částku 10.000,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 1143/2004, o dovolání Finančního úřadu v Broumově, dlužníka povinného, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. dubna 2005, č. j. 20 Co 292/2004-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dlužník povinného je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 988,- Kč k rukám JUDr. K. K.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání dlužníka povinného proti usnesení Okresního soudu v Náchodě z 22. 4. 2004, č. j. E 1143/2004-6 (jímž byl nařízen výkon rozhodnutí a kterým byl povinný zavázán k zaplacení náhrady nákladů výkonu), s odůvodněním, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou (§218 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl dlužník povinného dovoláním.
Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo jako podané osobou neoprávněnou odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 750,- Kč představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1, písm. a/, bod 1., §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (součet je zaokrouhlen podle §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. na 830,- Kč). Částku 158,- Kč pak představuje daň z přidané hodnoty v sazbě 19%.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu