ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.222.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 222/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinné H., spol. s r. o., zastoupené advokátem, pro 100.700,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 131/97, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, č.j. 20 Co 418/2003-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. K.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 3. 2003, č.j. 26 E 131/97-93, kterým Městský soud v Brně zamítl návrh na (částečné) zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 5. 1996, sp. zn. 7 Cm 493/93, k vymožení pohledávky 100.700,- Kč s 18 % úroky od 9. 4. 1993 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení a určených nákladů výkonu usnesením ze dne 23. 1. 1997, č.j. 26 E 131/97-4). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním, k němuž po provedení důkazů soud prvního stupně dospěl, a uzavřel, že povinná vymáhaný dluh (ani z části) nezaplatila, takže právo přiznané podkladovým rozhodnutím, jímž byl rozsudek pro zmeškání, nezaniklo, ať již po vydání titulu nebo před ním (§268 odst. 1 písm. g/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., přiřazujíc zásadní právní význam otázce, zda lze zastavit výkon, jestliže „nárok oprávněné z převážné části zanikl již před vydáním exekučního titulu.“ Soudům obou stupňů vytkla nesprávná skutkové zjištění, která jsou výsledkem hodnocení důkazů neodpovídajícího ustanovením §132 a násl. o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné (pro nedostatek zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu) odmítl.
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první usnesení ze dne 15. 7. 1998, č.j. 26 E 131/97-20, odvolací soud zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí /v obou případech návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl/), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinná v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) námitky podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnila a vymezení otázky, kterou považuje za zásadně právně významnou, je nepřípadné. Odvolací soud totiž při právním posouzení věci vycházel z toho, že zánik práva přiznaného exekučním titulem, kterým je rozsudek pro zmeškání, je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., i když k němu došlo před vydáním tohoto rozsudku (s tímto závěrem se ostatně dovolatelka, jejíž neúspěch v řízení má základ ve skutkovém závěru, podle něhož dluh uhrazen nebyl, ztotožňuje). Její výtky směřují toliko proti postupu v procesu dokazování a proti skutkovým zjištěním týkajícím se závazků účastníků a jejich plnění, k nimž dospěl soud prvního stupně a jež odvolací soud převzal. Taková argumentace – podřaditelná dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) – však k přípustnosti dovolání, jež nemůže být založena jinak než podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., vést nemůže.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Právo oprávněného na náhradu nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b, odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 625,- Kč (§1, §2 odst. 2, §3 odst. 3, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2001 Sb.) a z náhrady hotových výdajů za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátá