ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.23.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 23/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné G. D. M., a.s. (dříve G. z., a.s.) proti povinnému JUDr. B. B., prodejem movitých věcí, pro částku 463.955,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 239/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2003, č. j. 19 Co 302/2003-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud – poté, co dospěl k závěru o formální i materiální vykonatelnosti podkladového titulu (rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 4. 6. 1998, č. j. 4C 336/97-13) – potvrdil usnesení z 1. 4. 1999, č. j. 22 E 239/99-6, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že mu podkladový rozsudek (ani opis žaloby a předvolání k jednání v nalézacím řízení) nebyl doručen, a že je tudíž právní závěr odvolacího soudu o formální vykonatelnosti exekučního titulu nesprávný, a v němž dovozuje, že tak „bylo porušeno jeho ústavní právo na obhajobu a řádný proces.“
Podle vyjádření oprávněné dovolání důvodné není.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno sice po 1. lednu 2001, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 1. dubna 1999 a na občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2000 ostatně odvolací soud v posledním odstavci první strany svého usnesení s poukazem na bod 15. přechodných ustanovení výslovně odkázal), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.; o žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady ? k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány (alespoň ve vztahu k danému, tedy vykonávacímu řízení) nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b) – f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř., jelikož ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec první), a dále proto, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání (podle odstavce druhého) povinný nevznesl.
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Povinný z procesního hlediska – podáním nepřípustného dovolání – zavinil jeho odmítnutí, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu