ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2349.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2349/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci nařízení exekuce oprávněného V. K., zastoupeného advokátem, proti povinné E. V., zastoupené advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 13115/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2004, č.j. 15 Co 203/2004-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci k vymožení povinnosti povinné předat oprávněnému klíče od určeného bytu, zpřístupnit a umožnit mu užívání takového bytu a jímž současně provedením exekuce pověřil stanoveného exekutora maje za to, že obrana povinné je při nařízení exekuce nerozhodná a že povinná nedoložila své odvolací tvrzení, že není osobou pasivně legitimovanou.
Povinná ve včasném dovolání dovozuje otázku zásadního právního významu, neboť „osoba, která není pasivně legitimovaná, nemůže plnit to, co je jí rozhodnutím soudu uloženo“.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zák. č. 120/2001 Sb.); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatelka obsahem svého dovolání žádný dovolací důvod neuvádí a žádnou otázku zásadního právního významu nepředestírá. Odůvodněním svého dovolání se zjevně vrací ke své odvolací námitce, dle níž po vydání vykonávaného soudního rozhodnutí převedla práva a povinnosti k bytu, k němuž se vykonávaný titul vztahuje, na třetí osobu, z kteréžto okolnosti dovozuje ztrátu své pasivní legitimace ke splnění titulem jí uložené povinnosti. Takový argument však není způsobilý založit otázku zásadního právního významu.
Předpoklad pasivní legitimace v návrhu na nařízení exekuce označené povinné osoby soud posuzuje dle skutečností tvrzených oprávněným a odvolací soud naplnění takového předpokladu může posuzovat jen v procesních formách, které byly k dispozici soudu I.stupně, tj. zejména, zda zde je shoda mezi subjektem, jemuž je ukládána v titulu pro nařízení exekuce vymáhaná povinnost, se subjektem, jenž je označován oprávněným za povinného. Uzavřel-li li odvolací soud v dané věci, že povinná nedoložila své tvrzení o přechodu vykonávané povinnosti, jde o otázku skutkovou, v dovolacím řízení pro shora uváděné důvody neřešitelnou, a která je v exekučním řízení vyhrazena leda důvodům pro zastavení exekuce.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Náhrada nákladů dovolacího řízení se řídí úpravou a postupy vyplývajícími z ust. §87 a násl. zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu