ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2421.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2421/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. P. K., správce konkursní podstaty úpadce Č. n. z., spořitelního a úvěrového družstva, zastoupeného advokátem, proti povinnému V. D., pro 1.250,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 E 842/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2004, č.j. 26 Co 796/2003, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 15. 9. 2003, č.j. 1 E 842/2002-26, zamítl návrh oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že k úhradě dluhu povinného došlo prostřednictvím výkonu rozhodnutí.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zastavil. Dospěl také k závěru, že povinný svoji povinnost v rámci výkonu rozhodnutí splnil, zároveň však uzavřel, že splněním povinnosti došlo k zániku exekučního řízení, a proto již nelze rozhodovat z důvodu nedostatku podmínky řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§103, §254 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř.“/).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítá, že splnění závazku povinného v průběhu vykonávacího řízení, ať již k rukám oprávněného či realizací výkonu rozhodnutí, samo o sobě nezpůsobuje ukončení vykonávacího řízení, nýbrž představuje důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. l písm. g/ o.s.ř., který může soud zastavit i bez návrhu. Pokud však návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podal oprávněný dříve, než bylo rozhodnuto z úřední povinnosti, musí soud o návrhu rozhodnout a vyhovět mu. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §239 odst. l písm. a/ o.s.ř.
Protože vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem (zde důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že plnění do rukou soudního vykonavatele je třeba považovat za plnění v rámci výkonu rozhodnutí a že splněním povinnosti exekuční řízení skončilo, a proto již nelze rozhodovat o návrhu oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Účelem výkonu rozhodnutí je zajistit splnění povinnosti, která byla povinnému uložena a kterou nesplnil dobrovolně; proto po jeho nařízení je soud povinen postarat se o jeho provedení (§265 odst. 1 o.s.ř.). Je-li výkon rozhodnutí úspěšně proveden a povinnost v řízení vymožena, výkon rozhodnutí končí, aniž by o tom soud rozhodoval. Naproti tomu o zastavení výkonu rozhodnutí je třeba rozhodnout, jestliže v rámci exekučního řízení k nucenému splnění povinnosti nedošlo.
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí upravuje ustanovení §323 a násl. o.s.ř., postup při provádění výkonu rozhodnutí dále upravují vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“), ustanovení §103 až 108 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen „instrukce“), představující obecná ustanovení o výkonu rozhodnutí v občanskoprávních věcech, a dále ustanovení §109 až 116 téže instrukce, která se týkají výkonu rozhodnutí prodejem movitých věci, a konečně Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 8. 1996, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele (dále jen „řád“).
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí sleduje prodej movitých věcí povinného v dražbě a uspokojení oprávněného z dosaženého výtěžku. Výplatou výtěžku oprávněnému výkon rozhodnutí končí. Pro posouzení, zda v souzené věci bylo plněno v rámci výkonu rozhodnutí, je rozhodné posouzení plateb povinného.
Podle §106 odst. 1 instrukce (a článku 10 odst. 1 řádu) bezprostředně před úkonem vyzve vykonavatel povinného, aby plnil dobrovolně. Podle §106 odst. 2 instrukce, nesplní-li povinný dobrovolně, anebo byl-li oprávněný uspokojen jen částečně, přikročí vykonavatel k výkonu. Na uhrazenou, event. odebranou částku vydá vykonavatel povinnému stvrzenku z kvitančního sešitu. Podle §113 odst. 1 instrukce, zaplatil-li povinný dobrovolně vymáhanou částku nebo byly-li mu při soupisu věci odňaty hotové peníze, vydá je vykonavatel oprávněnému, popř. jeho zástupci, je-li zmocněn je přijmout. Není-li oprávněný ani jeho zástupce přítomen, vykonavatel zašle částku oprávněnému. Podle §106 odst. 3 instrukce, vydal-li vykonavatel přijaté nebo povinnému odebrané peněžní částky oprávněnému, potvrdí oprávněný příjem v protokolu. Zaslal-li vykonavatel peněžitou částku oprávněnému, připojí k protokolu o úkonu stvrzenku o odeslání peněz.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že právní úprava umožňuje, aby v průběhu výkonu rozhodnutí povinný zaplatil dlužnou částku „dobrovolně“ do rukou vykonavatele. Jestliže s takto získanou peněžitou částkou soud naloží jako s výtěžkem výkonu rozhodnutí, je třeba takové plnění považovat za plnění v rámci exekučního řízení vymožené. Předáním či zasláním peněz oprávněnému tak výkon rozhodnutí končí, aniž by bylo třeba o jeho zastavení vydávat zvláštní rozhodnutí. Je-li následně podán oprávněným návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nelze mu vyhovět.
Z obsahu spisu se podává, že povinný zaplatil vykonavateli dne 25. 3. 2003 částku 1.250,- Kč a dne 4. 8. 2003 částku 7.883,- Kč, částky 950,- Kč a 7.883,- Kč (celá vymáhaná pohledávka) byly okresním soudem zaslány zástupci oprávněného; s ohledem na výše učiněné závěry tím došlo ke skončení výkonu rozhodnutí.
Byl-li proto po zániku exekučního řízení podán oprávněným návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, odvolací soud správně zrušil usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí pro nedostatek podmínky řízení podle §103 a §254 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Protože se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 1, věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že povinnému, který by jinak ve smyslu citovaných ustanovení právo na náhradu měl, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Pavel Krbek , v. r.
předseda senátu