ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2434.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2434/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města F. proti povinnému L. K., zastoupeného advokátem, prodejem movitých věcí, pro 600,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 34 E 9/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2004, č. j. 10 Co 723/2004-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, maje za to, že obrana povinného je při nařízení výkonu rozhodnutí nerozhodná. Odvolací soud je toho názoru, že předložený exekuční titul - příkaz o uložení pokuty - je pravomocný a vykonatelný, přičemž byl také povinnému řádně doručen. Případné odvolací námitky povinného směřující vůči správnosti uložené pokuty již nemají ve vykonávacím řízení na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně žádný vliv.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dle jeho závěru neměl být výkon rozhodnutí vůbec nařízen, neboť se o „celé záležitosti“ dozvěděl teprve poté, co mu bylo soudním vykonavatelem doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a navíc mu exekuční titul nebyl ani řádně doručen. Dovolatel také namítl, že mu nebyla poskytnuta možnost se před odvolacím soudem k celé věci vyjádřit, neboť mu nebylo soudem doručeno předvolání. Dále svým podáním taktéž napadl postup vykonavatele v rámci soupisu movitých věcí.
Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.dubna 2005.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z uvedeného plyne, že dovolatelem ohlášené vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp.
vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Tvrdí-li dovolatel (a nadto v celém řízení nově a tedy z hlediska §241a odst. 4 o.s.ř. nepřípustně), že mu vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno, uplatňuje námitku nikoli právní, nýbrž námitku skutkovou, jež přípustné hledisko (dovolací důvod) pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, a potažmo, zda dovolání je přípustné, samozřejmě zakládat nemůže.
Výtka směřující proti postupu odvolacího soudu rozhodujícímu bez ústního jednání, čímž soud neměl umožnit povinnému vyjádřit se k věci, je podřaditelná pod dovolací důvod zakotvený v §241a odst. 1 písm a/ o.s.ř., a tedy v režimu zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ nepřípadná. Nad rámec právě uvedeného a dovolateli na vysvětlenou dovolací soud uvádí, že v řízení, které je upraveno v části šesté občanského soudního řádu, platí, že soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon (§253 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož v dané věci odvolací soud zjevně vycházel z toho, že odvolací námitky povinného jsou nepřípadné, nemohl sám mít za odůvodněné nařizovat jednání, když mu nevyplývala potřeba provádění dokazování, a nelze proto tomuto postupu ničeho vytknout.
Výtka dovolatele co do nesprávného postupu soudního vykonavatele při soupisu movitých věcí rovněž není na místě, neboť se jedná o postup soudu, který je až následkem nařízení samotného výkonu rozhodnutí. Za situace, kdy bylo odvolacím soudem meritorně přezkoumáváno teprve samotné rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, jeví se tato námitka jako zcela nepřípadná.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu