ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2466.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2466/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Š. zastoupeného advokátkou, proti povinnému Ing. Mgr. K. Š., zastoupenému advokátem, srážkami z důchodu, pro 15.000.-Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 2618/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004, č.j. 20 Co 107/2004-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na nákladech dovolacího řízení částku 1.763.-Kč, k rukám advokátky do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí odboru výstavby Městského úřadu v Š., maje za to, že je z doručenky prokazující doručení vykonávaného rozhodnutí zřejmé, že se povinný v místě doručování na adrese v B. zdržoval a že si v úložní době zásilku nevyzvedl, když listiny předložené povinným takové jeho tvrzení nepotvrzují. Pokud je povinný pro tutéž pohledávku postižen jinými výkony rozhodnutí, může se v případě, že pohledávka bude v jiném exekučním řízení uspokojena dříve, bránit návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Ostatní obranné námitky povinného má odvolací soud při nařízení výkonu za nerozhodné.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) spočívajícím v nepřípadných úvahách odvolacího soudu týkajících se doručování a v nesprávném posouzení obsahu odvolání. Pro dovolatele je otázkou zásadního právního významu, jak má být dokazováno, zda se adresát zdržuje na adrese svého trvalého pobytu, když má ve vlastnictví další nemovitost v Š. a ani o jedné z jím vlastněných nemovitostí se nedá tvrdit, že se v ní zdržuje trvale. Pro námitku povinného, že byl pro tutéž pohledávku nařízen jiný výkon rozhodnutí, měl odvolací soud podle jejího obsahu výkon rozhodnutí zastavit anebo zamítnout návrh na jeho nařízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo zamítnuto, neboť povinný od roku 1994, od kdy jsou proti němu vedeny výkony rozhodnutí, uvádí stále adresu, na níž mu bylo doručováno i vykonávané rozhodnutí, na takové adrese si vždy veškeré písemnosti vyzvedával.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
O takový případ však zjevně v dané věci nejde. Odvolací soud aplikoval při posuzování správnosti prvostupňového rozhodnutí k odvolacím výtkám standardní právní názory – vyjádřil, které skutečnosti má při nařizování výkonu rozhodnutí za významné a jakými zásadami se právní úprava ( §24 odst.2 zák. č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a její výklad v otázkách vykonatelnosti titulu – zde správního rozhodnutí – řídí. Posouzení, zda se povinný v době doručení podkladového rozhodnutí skutečně v místě svého bydliště zdržoval, je výtkou skutkovou, podřaditelnou důvodům uvedeným v §241a odst. 2 písm. a/ nebo §241a odst. 3 o.s.ř., která je pro vyslovení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bezcenná (k vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. by dovolací soud mohl přihlédnout při přezkumu důvodnosti dovolání, tedy až po učinění závěru, že je přípustné). Dovolatel se mýlí též v hodnocení důsledků toho, že, jsou případně vedeny pro tutéž pohledávku i jiná řízení o výkon rozhodnutí, taková skutečnost mohla mít při nařizování výkonu rozhodnutí význam leda tehdy, jestliže by byl odůvodněn předpoklad, že pohledávku oprávněného lze uspokojit v přiměřeném čase jen některým (některými) z navržených výkonů, takže by se nařízení výkonu všemi navrhovanými způsoby ( na základě všech návrhů) zároveň nutně jevilo jako šikana povinného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1997, č.j. 2 Cdon 378/96 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/97 pod poř. č. 38). V daném případě ovšem nic takového odvolacímu soudu ani z odvolání povinného nevyplývalo.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněnému náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) oprávněného (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 11. ledna 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu