ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2480.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2480/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci nařízení exekuce oprávněné S. J. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinným 1/ Z. M., zastoupenému advokátem, 2/ H. M., zastoupené advokátem, prodejem nemovitostí, pro Kč 768.314,20Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 Nc 3135/2002, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.listopadu 2002, č.j. 18 Co 431/2002, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce na majetek obou povinných a jímž byla provedením exekuce pověřena určená exekutorka. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací obranu povinných, pokud jí byla zpochybňována vykonatelnost podkladového rozhodnutí, jež bylo sice napadeno odvoláním žalovaných (povinných), kteří byli následně nesprávně poučeni o tom, že pro nezaplacení soudního poplatku nebude odvolací řízení zastaveno, proti (dle názoru odvolacího soudu nesprávnému) usnesení o zastavení odvolacího řízení však odvolání nepodali a tak se stalo s jeho právní mocí vykonávané rozhodnutí rovněž pravomocným a posléze vykonatelným.
Povinný 1/ ve včasném dovolání posléze zastoupen advokátem namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřoval v tom, že povinný 1/ byl v nalézacím řízení nesprávně poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku, a proto nemohlo být zastaveno odvolací řízení, povinná 2/ pak podala žádost o osvobození od soudního poplatku a takové její podání mělo být podle svého obsahu posuzováno jako odvolání do zastavovacího usnesení. Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatel dovozoval z toho, že byla nařízena exekuce, aniž existuje pravomocný rozsudek.
Povinná 2/ ve včasném dovolání namítá postup nalézacího soudu spočívající nejprve v poskytnutí nesprávného poučení o následcích nesplnění poplatkové povinnosti a následné zastavení odvolacího řízení aniž se poplatek podle povinné stal splatným, když nad to požádala o přiznání osvobození od poplatku a po pravomocném zamítnutí její žádosti poplatek zaplatila a očekávala, že v řízení bude k jejímu odvolání pokračováno.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání povinné 2/ poukazovala na to, že zde není nesprávného právního posouzení odvolacího soudu, jenž správně vyšel z toho, že odvolací řízení stran vykonávaného titulu bylo zastaveno pro nesplnění splatné poplatkové povinnosti.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Dovolání proti těmto usnesením je tak přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Oba dovolatelé svými dovoláními výslovně otázku po právní stránce zásadního významu neformulují, jejich obsahem však zjevně brojí proti názoru odvolacího soudu, dle nějž mělo pravomocné usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3.1.2002, č.j. 4 C 1031/2000-103, za následek, že se stal navzdory podaným odvoláním pravomocným a posléze vykonatelným i v tomto řízení vykonávaný rozsudek téhož soudu ze dne 3.10.2001, č.j. 4 C 1031/2000-95, a to i přes to, že byli žalovaní v předcházejícím postupu soudem poučeni nesprávně o následcích nesplnění poplatkové povinnosti a že povinná 2/ jako žalovaná žádala o osvobození od poplatkové povinnosti. Takový právní názor odvolacího soudu ovšem plně odpovídá standardní právní teorii i rozhodovací praxi, která vychází z toho, že v důsledku pravomocného zastavení odvolacího řízení pozbývá odvolání ve vztahu k jím napadenému rozhodnutí odkladný účinek. Nemůže zde být pochybnosti o závaznosti takového rozhodnutí pro další osud odvoláním napadeného rozhodnutí; účinky odvolání byly vypořádány právě zastavením řízení, jehož správnost je možno zkoumat jen k opravnému prostředku proti němu uplatněnému. Na vysloveném nic nemůže změnit ani existence případné žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti; ta by měla význam, stejně jako dovolatelkou zmiňovaná judikatura vztahující se k účinkům takové žádosti, leda při přezkumu správnosti zastavení odvolacího řízení, jenž ovšem exekučním soudům nepřísluší a příslušet nemůže, neboť ty se v rovině vykonatelnosti podkladového rozhodnutí zabývají jen otázkou její existence, nikdy však správností postupů, za nichž vykonatelnost nastala.
Ohledně dovolateli akcentované otázky splatnosti poplatkové povinnosti lze se zřetelem k časovým souvislostem vydání napadeného rozhodnutí a podání odvolání odkázat na úpravu vyplývající z §4 odst. 1 písm.b/ zák. č.549/1991 Sb.ve znění předpisů pozdějších, podle níž poplatková povinnost za odvolání vzniká již podáním odvolání.
Nejde zde tudíž o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá); rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelů vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu vystavili kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinných podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení přísluší případně rozhodnout v poměrech úpravy hlavy VI zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu