ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2499.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2499/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci exekuce oprávněné S., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. J. O., zastoupenému advokátkou, k návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. Nc 4231/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.dubna 2004, č.j. 25 Co 160/2004-96, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, maje za to, že soud prvního stupně, s nímž se skutkově i právně ztotožnil, správně neshledal návrh povinného dle §268 odst. 1 písm. d/ a f/ o.s.ř. důvodným. Pokud povinný tvrdí podnikání v oboru ekonomického a organizačního poradenství, k tomu nezbytně nutně nepotřebuje vlastní nemovitost, takovou činnost lze provozovat i v pronajatých prostorách. Skutečnosti, k nimž došlo před vydáním exekučního titulu, jsou z hlediska vedení exekuce nerozhodné.
Povinný posléze zastoupený advokátem ve včasném dovolání namítl, že odvolací soud nebere do úvahy, že podal žalobu o náhradu škody, v tom spatřuje nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), neboť je předpoklad, že vykonávaná pohledávka zanikne započtením. Dovolatel trvá na tom, že exekuce postihuje věci exekucí nepostižitelné, neboť jejich postižení mu znemožňuje zahájit podnikatelskou činnost.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
O takový případ se však v dané věci nejedná. Odvolací soud při přezkumu správnosti prvostupňového rozhodnutí aplikoval názory standardní. Ve svém usnesení z 19.6.2002, sp.zn. 20 Cdo 1766/2001 Nejvyšší soud vyjádřil, že k výkonu své podnikatelské činnosti (vymezené předmětem podnikaní) nezbytně nutně potřebuje povinný, který je podnikatelem (§322 odst. 3 o. s. ř.), jen takové věci, které mu - alespoň v minimálním rozsahu - umožní pokračovat v podnikání a že případné obtíže povinného spojené s podnikáním v prodané nemovitosti nebo jiném objektu zde nejsou z hlediska ustanovení §322 odst. 3 o. s. ř. významné. Tohoto právního názoru zjevně odvolací soud při svém rozhodnutí dbal.
Dovolatel se v poměrech dovolacího řízení pak mýlí v hodnocení důsledků toho, že uplatňuje proti oprávněné nároky na náhradu škody, byť i cestou soudní. Taková skutečnost sama o sobě nezakládá důvodnost návrhu na zastavení exekuce, bez úkonu směřujícího k zániku vykonávané pohledávky je právně nevýznamná a tím, že ji odvolací soud nijak v dovoláním napadeném rozhodnutí nehodnotí, tudíž otázku zásadního právního významu rovněž založit nemůže.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), tudíž v této věci nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení přísluší rozhodnout v poměrech hlavy VI. zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu