ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.25.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 25/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému M. V., zastoupenému advokátem, pro 5.300,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 577/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, č.j. 20 Co 496/2001-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. 7. 2001, č.j. 1 E 577/2001-4, Okresní soud v Kolíně nařídil podle svého rozsudku ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 7 C 724/2000, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u označené banky k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 5.300,- Kč a exekučních nákladů ve výši 300,- Kč.
K odvolání povinného krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (tj. co do nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení pohledávky 5.300,- Kč), ve výroku o nákladech řízení o výkon rozhodnutí jej změnil tak, že tyto náklady činí 3.450,- Kč, a povinného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení, které vyčíslil částkou 3.150,- Kč.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, které směřuje toliko proti těm jeho částem, jimiž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadeným výrokům usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech řízení, ani rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jimi však uvedené výroky nejsou (rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení navíc není usnesením, jímž by odvolací soud měnil či potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu