ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2559.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2559/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení P. – v., proti povinné R. V., za účasti bývalého manžela povinné M. V., zastoupeného advokátem, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 94.850.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 1918/2003, o dovolání bývalého manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7.července 2004, č.j. 26 Co 294/2004-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve společném jmění povinné a jejího manžela, výrokově vyjádřil jen úpravu označení pozemku parc. č. 253/5 správným údajem parc.č. PK 253/5. Při přezkumu správnosti prvostupňového rozhodnutí neshledal důvodnými odvolací námitky manžela povinné s poukazem na to, že při nařízení výkonu rozhodnutí byl rozhodující stav v době zahájení řízení (3.září 2003), kdy dle výpisu z katastru nemovitostí byly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů, jejichž dohoda o jeho vypořádání nabyla účinnosti až vkladem do katastru (21.listopadu 2003), od kdy je bývalý manžel povinné výlučným vlastníkem nemovitostí. S ohledem na okolnost, že pozemek parc.č. 253/5 je veden katastrálně ve zjednodušené evidenci jako pozemek původního pozemkového katastru, bylo nesprávné označení pozemku napraveno úpravou provedenou odvolacím soudem.
M. V. ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu „řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“, z čehož dovozuje, že takové rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Má také za to, že řízení bylo postiženo vadami, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadu řízení spatřoval v nesprávné aplikaci §338b odst. 1 o.s.ř., neboť oprávněná v dané věci nesplnila povinnost přesně označit nemovitosti povinného (nerespektovala, že jeden z pozemků je veden ve zjednodušené evidenci podle pozemkového katastru) a uvedla tak neexistující pozemek a odvolací soud v rozporu s §153 odst. 2 o.s.ř. bez vůle oprávněné rozhodl o zcela jiném pozemku.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné. K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojila katastrální výpisy, v nichž jsou nemovitosti řádně označeny a tak soudy neměly pochybnosti v tom, o jaké nemovitosti se jedná.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatel opírá důvodnost dovolání v předmětné věci o řešení pro rozhodnutí podstatných otázek v rozporu s hmotným právem; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) však nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele (nesplnění procesní povinnosti oprávněné a rozhodování soudu mimo rámec návrhu) vycházejí z práva procesního.
Ze shora uváděné zákonné konstrukce přípustnosti dovolání plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání – bezcenné. Tak je tomu s výtkami dovolatele, které se upínají k opravnému postupu odvolacího soudu, jímž ten uvedl výrok soudního rozhodnutí do souladu s katastrálním označením jednoho z předmětných pozemků, takový jeho postup otázku zásadního právního významu pro shora uvedené důvody založit nemůže.
Odvolací soud uplatnil jinak při přezkumu správnosti nařízení výkonu rozhodnutí v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné a dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání bývalého manžela povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolatel s dovoláním nedosáhl úspěchu, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu