ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2574.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2574/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. M., zastoupeného advokátem, proti povinné K. Š., zastoupené advokátem, pro 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2086/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2004, č.j. 11 Co 481/2004-36, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 3. 2002, č.j. 24 Nc 2086/2002-5 (kterým okresní soud nařídil exekuci) s odůvodněním, že povinná v odvolání neuplatnila žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákona č. 120/2001 Sb.“).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §236, §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) s namítá, že není procesní nástupkyní zemřelého M. Š., neboť soud o tom, s kým bude po jeho smrti pokračováno v řízení nerozhodl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání (nikoli tedy usnesení, jímž by bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení exekuce, jak to nesprávně dovozuje dovolatelka poukazujíc na ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu