Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2005, sp. zn. 20 Cdo 260/2005 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.260.2005.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.260.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 260/2005 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. K. proti povinnému V. L., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí, pro 75.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. E 553/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.6.2004, č.j. 24 Co 226/2004-21, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že vymáhaná pohledávka byla uhrazena již před vydáním exekučního titulu. Dovolání není přípustné. Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně. Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno a soud první stupně rozhodl jinak, než v rozhodnutí předchozím, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zjevně nejde. Odvolací soud totiž uplatnil právní názory standardní, souladné s těmi, jež ovládají ustálenou soudní praxi, a zcela správně dal najevo, které okolnosti jsou při nařízení výkonu rozhodnutí významné, a které nikoli. Námitka, že soud pochybil, nevzal-li v úvahu, že vymáhaná pohledávka byla uhrazena již před vydáním vykonávaného rozhodnutí, je nepřípadná, neboť směřuje proti správnosti podkladového titulu výkonu, což je v řízení o výkon rozhodnutí zásadně vyloučeno. O rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) jít nemůže proto, že napadené rozhodnutí vychází z práva procesního. O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto nejde. Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, však podle obsahu spisu náklady v tomto stadiu řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. září 2005 JUDr. Vladimír Kůrka, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2005
Spisová značka:20 Cdo 260/2005
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.260.2005.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20