ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2647.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2647/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. E., s. r. o., zastoupené advokátkou, proti povinné E., s. r. o., zastoupené advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 15 E 1149/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2003, č.j. 20 Co 328/2003-22, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2003, č.j. 20 Co 328/2003-22, a usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 20. 12. 2002, č.j. 15 E 1149/2002-5, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno - venkov k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 12. 2002, č.j. 15 E 1149/2002-5, kterým Okresní soud Brno - venkov nařídil podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. 25 Nc 1/2002, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 4 Cmo 212/2002, výkon rozhodnutí uložením pokuty 100.000,- Kč za porušení povinnosti zdržet se propagace, výroby a prodeje výrobku schodišťového automatu s typovým označením CS4 se specifikovanými potisky a parametry (§351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Při zkoumání způsobilosti rozhodnutí (předběžného opatření) být podkladem pro exekuci odvolací soud uzavřel, že účinnosti nepozbylo. Z obsahu nalézacího spisu zjistil, že exekuční titul (v té části, jehož výkon byl navržen) nabyl 28. 8. 2002 právní moci; od tohoto dne plynula titulem určená třicetidenní lhůta, v níž měla oprávněná podat ve věci žalobu (§76 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Podala-li oprávněná žalobu k poštovní přepravě 27. 9. 2002, zamezila důsledku plynoucímu z ustanovení §77 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., i když soudu došla až 30. 9. 2002 (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně povahy lhůty, kterou při nařízení předběžného opatření určuje podle ustanovení §76 odst. 3, věty první, o.s.ř. navrhovateli soud k podání žaloby (tuto otázku má výslovně za zásadně právně významnou). S odkazem na konkursní judikaturu dovolatelka prosazuje názor, že zmíněná lhůta – sloužící k uplatnění práva a nikoli k vykonání procesního úkonu – je hmotněprávní povahy, z čehož plyne, že v jejím posledním dni musí být žaloba doručena soudu (odevzdání orgánu, který má povinnost ji doručit, ve smyslu §57 odst. 3 o.s.ř. nepostačuje). Jelikož oprávněná lhůtu zmeškala (žaloba k soudu došla až 30. 9. 2002), není splněna základní podmínka pro nařízení exekuce, tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí (§77 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro absenci úvah o přiměřenosti výše pokuty. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením, na němž odvolací soud vystavěl své rozhodnutí; lhůta podle §76 odst. 3, věty první, o.s.ř. je lhůtou procesní, soudcovskou, která se spravuje ustanoveními §55 a násl. o.s.ř. Navrhla proto, aby dovolání bylo zamítnuto, popř. odmítnuto, shledá-li ho dovolací soud nepřípustným.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelka zpochybnila, tj. otázce povahy lhůty podle ustanovení §76 odst. 3, věty první, o.s.ř., promítající se do posouzení vykonatelnosti předběžného opatření, resp. jeho účinnosti. Nejvyšším soud se dosud k uvedenému nevyjádřil.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §76 odst. 3, věty první, o.s.ř. uloží předseda senátu při nařízení předběžného opatření navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu. Podle ustanovení §77 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. předběžné opatření zanikne, jestliže navrhovatel nepodal ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení.
V projednávaném případě vycházel odvolací soud ze zjištění, které dovolatelka nezpochybnila (a při založení přípustnosti dovolání ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ani úspěšně zpochybnit nemohla, viz §241a odst. 3 o.s.ř.), že lhůta třiceti dnů, kterou oprávněné pro podání návrhu na zahájení řízení určil soud předběžným opatřením, začala běžet právní mocí exekučního titulu, tj. 28. 8. 2002, že žaloba byla odevzdána k poštovní přepravě 27. 9. 2002 a soudu došla po tomto dni (30. 9. 2002).
Podkladové rozhodnutí je neúčinné, jestliže – ač neodstraněno jiným rozhodnutím – sice stále existuje, ale pozbylo způsobilosti mít vliv na právní vztahy, k jejichž regulaci původně sloužilo. Zánik předběžného opatření podle ustanovení §77 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je typickým případem, kdy se exekuční titul stává ex lege neúčinným.
Ztrátu účinnosti rozhodnutí, které je podkladem výkonu (ať nastala před nebo po nařízení exekuce), zákon výslovně zmiňuje jako důvod pro zastavení výkonu, a to i bez návrhu (srov. §268 odst. 1 písm. b/, §269 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže však neúčinnost titulu je zjevná již v řízení, které předchází nařízení výkonu rozhodnutí, nelze k ní nepřihlédnout jen proto, že prostor k jejímu posouzení se zpravidla přesouvá do stadia řízení o zastavení výkonu; titul, který zjevně není – v případě, jde-li o vymáhání nepeněžitého plnění – v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena (a prováděna) exekuce (ostatně nařízení výkonu, který by musel být vzápětí zastaven, odporuje praktickým hlediskům).
Se závěrem odvolacího soudu, že na lhůtu podle ustanovení §76 odst. 3, věty první, o.s.ř. lze aplikovat ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř., podle něhož je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, dovolací soud nesouhlasí.
Lhůta stanovená navrhovateli usnesením o nařízení předběžného opatření k podání návrhu na zahájení řízení (žaloby) není svoji povahou procesní lhůtou k provedení úkonu, již má na mysli ustanovení §55 a násl. o.s.ř.; jde o to, že soud je povolán vymezit dobu, ve které je třeba podat žalobu (zahájit řízení) s důsledky – pro případ, že se tak nestane – zániku předběžného opatření, které bylo dříve nařízeno. Podat návrh na zahájení řízení (žalobu) znamená zahájit řízení, což ve smyslu §82 odst. 1 o.s.ř. nastává dojitím návrhu soudu. Na rozdíl od lhůt procesních – vyjma těch, u nichž to zákon výslovně zakazuje – nelze zmeškání lhůty podle §76 odst. 3, věty první, o.s.ř. (stejně jako ostatních hmotněprávních lhůt) prominout. Pro zachování lhůty je nezbytné, aby návrh na zahájení řízení (žaloba) nejpozději posledního dne lhůty došel soudu; nestačí tedy, jako je tomu u lhůt určených k procesnímu úkonu účastníka v daném řízení, tj. lhůt procesněprávních (např. lhůt k podání odporu proti platebnímu rozkazu /§172 odst. 1 o.s.ř./, k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně /§204 odst. 1, 2 o.s.ř./, k podání dovolání (§240 o.s.ř./), aby poslední den lhůty byla žaloba odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.). Tomu odpovídá i úprava provedená §82 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je řízení (tedy i řízení, jež má na mysli ustanovení §76 odst. 3 o.s.ř.) zahájeno dnem, kdy návrh na jeho zahájení dojde soudu, nikoliv dnem, kdy žaloba byla odevzdána orgánu za účelem doručení soudu.
Lze tedy uzavřít, že lhůta podle ustanovení §76 odst. 3, věty první, o.s.ř. je lhůtou, k jejímuž zachování je nutné, aby žaloba byla nejpozději v poslední den lhůty doručena soudu; v opačném případě předběžné opatření zanikne (§77 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Uvedené je v souladu s judikaturou týkající lhůt podle §19 odst. 2 a §24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod č. 52, bod XXIX, str. 199/375/, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2226/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2002 pod č. 44, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2003 pod č. 37), i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 4/2000, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2001 pod č. 23 (o povaze lhůty pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným).
Je-li právní závěr odvolacího soudu nesprávný, byl dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. uplatněn důvodně; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a jelikož se důvody zrušení vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Dalšími námitkami v obsaženými dovolání, jež jsou podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., se dovolací soud – se zřetelem k výsledku řízení – již nezabýval.
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu