ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2659.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2659/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému Ing. P. K., za účasti manželky povinného J. K., oběma zastoupeným advokátem, prodejem nemovitosti, pro 399.018,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 42 E 859/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31.srpna 2004, č.j. 40 Co 952/2004 - 74, takto:
I. Dovolání se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, neboť vyšel ze zjištění, že oprávněný dosáhl soudního určení, že je vůči němu neúčinná dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z 25.11.1996 v té části, v níž povinný a jeho manželka sjednali, že je manželka povinného vlastníkem ideální poloviny předmětných nemovitostí; pasivně legitimovanou v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí proto měla být manželka povinného a nikoli dlužník označovaný v exekučním titulu jako povinný, který podle k návrhu připojeného výpisu z katastru nemovitostí předmětnou ideální polovinu nemovitostí již nevlastnil.
Oprávněný ve včasném dovolání tomuto závěru oponuje námitkou, že odvolací soud pomíjí, že v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí byla vlastnice předmětných nemovitostí výslovně jmenována a že i petitem návrhu bylo požadováno, aby i jí bylo zakázáno s předmětnými nemovitostmi disponovat. Odvolací soud měl dle oprávněného možnost prvostupňové rozhodnutí potvrdit případně vrátit mu věc k provedení opravy nebo doplnění podání. Oprávněný má za to, že jsou naplněny důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ i b/ o.s.ř.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Jelikož existence vad vyjmenovaných v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu postup a právní závěr odvolacího soudu ústící v hodnocení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí na prodej ideální poloviny předmětných nemovitostí ze dne 4.9.2000 směřující proti označenému povinnému Ing. P. K. za účasti J. K. jako nedůvodného pro nedostatek věcné, v daném případě pasivní, legitimace takto označeného povinného za situace, kdy již návrh sám byl odůvodněn existencí (pravomocného) soudního rozhodnutí o neúčinnosti takové dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vůči oprávněnému.
Podle §255 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný. Jsou-li dle odst. 2 téhož ustanovení ve znění v době podání návrhu nařízeným výkonem postiženy věci v bezpodílovém spoluvlastnictví, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto věci, i manžel povinného. Ve smyslu §335 odst. 1 o.s.ř. ve znění v rozhodné době výkon rozhodnutí může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a je-li prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného.
Porovnáním tvrzení vysvětlujících podání a zaměření návrhu v této věci s posledně uvedeným zákonným požadavkem je zřejmé, že oprávněný již konstrukcí svých tvrzení zakládá nedůvodnost svého návrhu, neboť nejen že neprokazuje, že je nemovitost ve vlastnictví povinného, ale naopak tvrdí a dokládá, že tomu tak není. Již tato okolnost zakládá zjevnou nedůvodnost podaného návrhu.
Z uvedených ustanovení dále plyne, že řízení o výkon rozhodnutí je co do účastenství plně ovládáno dispoziční zásadou, je to oprávněný, kdo sám sebe označuje za nositele oprávnění přiznaného mu vykonávaným rozhodnutím, a kdo zaměřuje návrh na výkon rozhodnutí proti osobě, o níž tvrdí, že je osobou povinnou ke splnění vymáhané povinnosti. Jde-li o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, platí zásada, že lze výkon vést jen ve vztahu k nemovitosti ve vlastnictví povinného co by osoby zavázané z titulu; právě případ úspěšného uplatnění odporovatelnosti (odpůrčí žaloby) dle §42a obč. zák. představuje oprávněnému možnost směřovat výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (spoluvlastnického podílu), kterou dlužník převedl odporovaným úkonem na třetí osobu, přímo proti třetí osobě (viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.1999, sp.zn. 2 Cdon 1703/96 publikovaný pod č. 26 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2000) – možnost však jen potud, že na místo postižení povinného z titulu ve vztahu k jeho jinému majetku se oprávněný může domáhat postižení i té části jeho majetku, která již z vlastnictví povinného úspěšně (osobou oprávněného) odporovaným převodem ušla. Rozhodujícím stavem je tu vždy stav ke dni zahájení řízení, tedy ke dni podání návrhu. Vyšla-li by skutečnost neúčinného převodu (k úspěšné odpůrčí žalobě podle stavu ke dni rozhodování soudu) najevo až po zahájení řízení, nemohl by nabyvatel být úspěšný ve vylučovací žalobě, nenastaly by tak předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí dle §268 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a výkon rozhodnutí by byl v rovině věcné legitimace veden nadále vůči povinnému z titulu; dodržení zásady, dle níž výkon rozhodnutí nemůže být nařizován a zásadně ani prováděn postižením jiného majetku než majetku povinného se pojí s důsledkem právního nástupnictví, a případně procesního nástupnictví - to ovšem za řízení o výkon rozhodnutí. O takový případ se však v dané věci již podle tvrzení odůvodňujících návrh, a tedy podle stavu věci v době jeho podání, nejedná.
Pokud pak oprávněný svůj návrh na nařízení výkonu rozhodnutí výslovně zaměřil proti povinnému dlužníkovi z vykonávaného rozhodnutí, a to i navzdory prokazování zápisu vlastnického poměru jeho manželky k předmětu prodeje, a účastenství manželky jen uvedl, realizoval své dispoziční oprávnění, ovšem zásadně nesprávně a co do úlohy soudu v řízení nenapravitelně – soud jej neměl a nemohl vést k opravě takového omylu v legitimaci na straně povinné, neboť by tím zakázaným způsobem, v rozporu s regulí §5 o.s.ř., směřoval vůli oprávněného k jiné osobě, nežli oprávněný svým procesně řádným úkonem určil. Oprávněný se též mýlí, pokud má za to, že uvedení manželky jím označeného povinného co by účastníka umožňovalo nařízení výkonu proti její osobě, i v tomto smyslu by šlo o rozhodnutí v rozporu s jím projevenou vůlí; konečně k důvodnosti návrhu nepostačovalo, že jím navrhované zákazy měly směřovat i vůči ní, zde jde o obsah provádění výkonu a tudíž o práva a povinnosti zúčastněných subjektů a nikoli o dispoziční vymezení pasivní legitimace vlastníka nemovitosti, jež má být pro vymáhanou povinnost uloženou původně povinnému splněna.
Právní názor odvolacího soudu, který uplatnil při posuzování důvodnosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je tedy zcela správný a dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. dovolatel uplatnil nepřiléhavě stavu věci.
Dovolací soud proto za postupu dle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání zamítl.
Oprávněný se svým dovoláním neuspěl, povinnému ani jeho manželce však podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, nevznikly; takovému stavu odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13.dubna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu