ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2693.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2693/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. G., zastoupené advokátem, proti povinnému J. G., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. E 2704/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.července 2004, č.j. 24 Co 365/2004-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na nákladech dovolacího řízení částku 1.577.- Kč, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením povinného z označeného bytu a jeho přestěhováním do náhradního ubytování, maje za to, že odvolací obrana povinného je nedůvodná, neboť soud prvého stupně vyšel z kvalifikovaného potvrzení města o zajištění náhradního ubytování v samostatné místnosti ubytovny a povinný své námitky o závadách zajištěného ubytování ani nekonkretizoval.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřoval v tom, že se odvolací soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami týkajícími se stavu bytové náhrady. Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatel dovozoval z toho, že odvolací soud přešel jeho výtky tvrzením o jejich nekonkrétnosti; povinný nemá možnost opatřit posouzení stavu nadřízeným orgánem a v řízení se tak proti jeho právům vychází z vědomě vadného potvrzení zaujatého orgánu státního stavebního dohledu. Povinný má za to, že odvolací rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, neboť došlo k nařízení výkonu rozhodnutí bez odstranění závažných pochybností o způsobilosti zajišťované bytové náhrady.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatel ve skutečnosti obsahem svého dovolání správnost právního posouzení věci odvolacím soudem nenapadá, poukazuje na tatáž ustanovení, na něž při svém přezkumném rozhodování odkázal i odvolací soud, který ve svém výkladu citovaných ustanovení (§343 odst. 1 a 2 o.s.ř.) vychází z obecných výkladových standardů; otázka zásadního právního významu, jež by měla vyplývat z rozhodnutí odvolacího soudu není v dovolání vůbec obsažena. Dovolatel podstatou svého dovolání brojí proti tomu, že odvolací soud neshledal – důkazně - relevantními jeho výhrady proti kvalitě zajištěné náhrady ve srovnání se stavem věci, který mu vyplynul z kvalifikovaného prokazování takového stavu oprávněnou. Tím ovšem nejenže nezakládá otázku zásadního právního významu, ale pro dovolací řízení nepřípustně napadá – nad to odvolacím soudem odůvodněný - závěr o skutkovém stavu věci, jenž je v dovolacím řízení v případě nepřípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 3 a §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) nepřezkoumatelný.
Práva povinného v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením se zajištěním bytové náhrady jsou pro skutkové okolnosti povinným (ostatně v dovolání nadále nekonkrétně naznačované) jištěna ustanovením §344 odst. 3 o.s.ř., dle nějž zjistí-li soud po nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě až při jeho provedení, že pro povinného ve skutečnosti nebyla určená bytová náhrada zajištěna, výkon rozhodnutí zastaví.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde tedy nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněné náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) oprávněné (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 2, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb a náhrady DPH ( viz §137 odst. 3 o.s.ř. ve znění zák. č. 237/2004 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu