ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2705.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2705/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného T. H., zastoupeného Nezávislou vyšetřovací komisí, proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, uvedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. Nc 3161/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 16 Co 504/2003-49, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud zrušil usnesení ze dne 30. 6. 2003, č.j. Nc 3161/2002-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zastavil exekuci s odůvodněním, že exekutor není oprávněn vést exekuci ukládáním pokut, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I. – rozhodováno pod č.j. 16 Co 504/2003-49). Mimo jiné uzavřel, že exekuci ukládáním pokut předpokládá ustanovení §72 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb“), jež upravuje postup exekutora při exekuci k uspokojování práv na nepeněžité plnění. Stejně tak upravuje postup exekutora ustanovení §17 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti.
Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně, napadla povinná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Podle dovolatelky se nejedná o exekuci provedením prací a výkonů, a proto exekutor není oprávněn exekuci vykonat. Soud se měl zabývat listinnými důkazy svědčícími o tom, že povinná uloženou povinnost dobrovolně splnila, takže exekuce neměla být vůbec nařízena, neboť předpokladem jejího nařízení je absence dobrovolného plnění. Poukázala na nejednotnost rozhodování soudů v obdobných sporech a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že přípustnost provedení exekuce pro nepeněžité plnění ukládáním pokut podle §351 o.s.ř. vyplývá z ustanovení §52 odst. l, §59 odst. 2 písm. d/, §72 odst. l a 2 a §73 zákona č. 120/2001 Sb. Navrhl, aby dovolání povinné dovolací soud odmítl, popř. zamítl.
Podle §237 odst. l písm. a/ o.s.ř. (ve spojení s §238a odst. l písm. d/, odst. 2, §130 zákona č. 120/2001 Sb.) je dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Podle tohoto ustanovení je v souzené věci přípustnost dovolání třeba posuzovat, ačkoliv odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Okolnost, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí, tedy zda odkázal na ustanovení §221 o.s.ř., není sama o sobě významná; podstatné je porovnání obsahu obou rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Měřeno tímto hlediskem, odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru než soud prvního stupně, uzavřel-li, že exekuci ukládáním pokut lze vést 72 zákona č. 120/2001 Sb.). Podle obsahu rozhodnutí je tedy usnesení odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím měnícím, a dovolání je tak přípustné (navzdory nesprávnému poučení o dovolání) podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu.
Dovolání není důvodné.
Podle §59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Takovou exekuci lze provést provedením prací a výkonů.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. pokuty uložené při provedení exekuce podle ustanovení §351 občanského soudního řádu je povinný vždy povinen zaplatit na účet soudu, který vydal usnesení o nařízení exekuce.
Podle §351 odst. 1 o.s.ř., ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.
Ukládá-li exekuční titul, aby povinný provedl nějakou práci či výkon, citované ustanovení §59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. umožňuje, aby při nesplnění uložené povinnosti bylo možno exekuci provést provedením prací a výkonů. Nařízení exekuce a její provedení závisí na tom, zda uložená povinnost může být provedena i někým jiným než povinným (tzv. zastupitelné plnění - §350 o.s.ř.), nebo ji musí splnit povinný osobně (nezastupitelné plnění - §351 o.s.ř.). Jestliže ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. odkazuje na ustanovení §351 o.s.ř., je nepochybné, že i v exekučním řízení lze pro nesplnění povinnosti spočívající v osobním plnění povinného nařídit a provést exekuci ukládáním pokut. Ustanovení §72 odst. l zákona č. 120/2001 Sb. ostatně umožňuje vydat exekuční příkaz, jde-li o práce a výkony, které může vykonat i někdo jiný než povinný; není důvodu omezovat tento způsob provedení toliko na plnění zastupitelné.
Lze tak uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně. Správnost závěrů nemůže zvrátit ani dovolací námitka o dobrovolném plnění uložené povinnosti. Okolnost, zda povinný titulem uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že povinnost dobrovolně splněna nebyla). V řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemá proto tvrzení povinné o zániku vymáhaného práva místa. To je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. l písm. g/, h/, odst. 4 o.s.ř., §55 zákona č. 120/2001 Sb.), který může soud zastavit i bez návrhu (§269 odst. l o.s.ř.).
Protože se povinné správnost závěru odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a v mezích dovoláním založeného přezkumu je usnesení odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání (§243a odst. l, věta první, o.s.ř.), dovolání zamítl (§234b odst. 2, věta před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu