ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2712.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2712/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. Š., proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. Nc 3160/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2003, č.j. 16 Co 491/2003-42, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud změnil usnesení ze dne 30. 6. 2003, č.j. Nc 3160/2002-33 (kterým obvodní soud zastavil exekuci s odůvodněním, že exekutor není oprávněn vést exekuci ukládáním pokut), tak, že se exekuce nezastavuje. Mimo jiné uzavřel, že exekuci ukládáním pokut předpokládá ustanovení §72 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb..“), jež upravuje postup exekutora při exekuci vedené k vymožení nezastupitelného jednání podle §351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. – povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podle jejího názoru vymáhané nezastupitelné činnosti, které nemůže vykonat nikdo jiný než povinná, nejsou pracemi a výkony ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., a exekutor tak není oprávněn exekuci vykonat. Usnesení odvolacího soudu považuje za nesprávné i z toho důvodu, že vymáhanou povinnost již splnila a že exekuční titul je nevykonatelný, neboť v něm není uvedeno, kde má být uložená povinnost splněna, a ani oprávněný toto místo v průběhu exekučního řízení neurčil. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání oprávněný poukázal na závěry odvolacího soudu o způsobilosti exekutora vést exekuci ukládáním pokut a uvedl dále, že na otázce splnění vymáhané povinnosti odvolací soud své usnesení nezaložil, a proto tato otázka nemůže být předmětem dovolacího přezkumu; vymáhaná povinnost navíc zcela splněna nebyla. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, popř. zamítl.
Dovolání (přes nesprávné poučení) je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., důvodné však není.
Podle §59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Takovou exekuci lze provést provedením prací a výkonů.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. pokuty uložené při provedení exekuce podle ustanovení §351 občanského soudního řádu je povinný vždy povinen zaplatit na účet soudu, který vydal usnesení o nařízení exekuce.
Podle §351 odst. 1 o.s.ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.
Ukládá-li exekuční titul, aby povinný provedl nějakou práci či výkon, citované ustanovení §59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. umožňuje, aby při nesplnění uložené povinnosti bylo možno exekuci provést provedením prací a výkonů. Nařízení exekuce a její provedení závisí na tom, zda uložená povinnost může být provedena i někým jiným než povinným (tzv. zastupitelné plnění - §350 o.s.ř.) nebo ji musí splnit povinný osobně (nezastupitelné plnění - §351 o.s.ř.). Jestliže ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. odkazuje na ustanovení §351 o.s.ř., je nepochybné, že i v exekučním řízení lze pro nesplnění povinnosti spočívající v osobním plnění povinného nařídit a provést exekuci spočívající v ukládání pokut.
Lze tak uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně. Správnost závěrů nemohou zvrátit ani další dvě dovolací námitky (dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a materiální nevykonatelnost podkladového rozhodnutí), neboť napadené rozhodnutí na jejich právním posouzení nespočívá.
Protože se povinné správnost závěrů odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a v mezích dovoláním založeného přezkumu je usnesení odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání (§243a odst. l, věta první, o.s.ř.), dovolání zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech řízení, jež oprávněnému v dovolacím řízení vznikly, rozhodne soudní exekutor (§88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu