ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2746.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2746/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. K., zastoupené advokátem, proti povinným 1/ V. K. a 2/ M. K., zastoupeným advokátkou, provedením prací, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 29 E 586/2003, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.července 2004, č.j. 17 Co 92/2004-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinní jsou povinni zaplatit oprávněné společně a nerozdílně na nákladech dovolacího řízení částku 825.-Kč, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon správního rozhodnutí, maje za to, že obrana povinných založená na názoru, že vykonávaná správní rozhodnutí nedávají oprávněné právo na vynucení splnění povinnosti odstranit stavbu, je nedůvodná, neboť oprávněná, jež byla účastnicí správního řízení, postupuje podle §72 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správního řádu).
Povinní ve včasném dovolání namítli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) které dovozovali z toho, že se ustanovení §72 správního řádu vztahuje na výkon rozhodnutí realizovaný podle správního řádu, v soudním řízení je pak z exekučního titulu oprávněn pouze správní orgán.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
O takový případ se však v souzené věci zjevně nejedná. Odvolací soud vyložil ust. §72 odst. 2 správního řádu obsahující zmocnění pro účastníka řízení nebo správní orgán podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nezpochybnitelně jediným možným způsobem, zcela souladným se standardním rozhodování soudů v obdobných případech (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2001, sp.zn. 21 Cdo 1531/2000, publikované v časopise Soudní judikatura sešit 1/2002 pod poř. č. 19, dle nějž věcně legitimován k podání návrhu na výkon rozhodnutí stavebního úřadu vydaného podle §87 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. je účastník správního řízení bez ohledu na to, že podkladové rozhodnutí mu výslovně proti povinnému právo nezakládá, nebo zprávu publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/1984, dle níž jestliže jde o výkon rozhodnutí správního orgánu, pak podle ustanovení §72 odst. 2 správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb.) může podat návrh nejen vymáhající správní orgán, jako je tomu v případě, kdy je vykonáván příkaz k vystěhování vydaný podle ustanovení §157 o. z. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 32/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ale i účastník řízení, jak je pro správní řízení určen v ustanovení §14 správního řádu).
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněné náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 22.března 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu