Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2005, sp. zn. 20 Cdo 2755/2004 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2755.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2755.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2755/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P., a.s., zastoupené advokátkou, proti povinnému P. k., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 1.413.890,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 335/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2004, č.j. 15 Co 189/2004 - 24, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13.152,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta. Odůvodnění: Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, neboť oproti soudu prvého stupně dospěl k závěru, že v důsledku zák. č. 290/2002 Sb. nepřešla na povinného povinnost vykonávaným exekučním titulem uložená Nemocnici v P. u M. L., neboť ta byla uvedeným zákonem transformována na příspěvkovou organizaci kraje a zůstala jako právnická osoba nositelkou svých závazků. Oprávněná ve včasném dovolání tomuto závěru oponuje námitkou, že zákon neupravuje, z jakého zdroje a jakým způsobem mají být uhrazeny závazky, které příspěvkovým organizacím (státu) vznikly do 31.12.2002. Oprávněná z důvodové zprávy k zákonu č. 290/2002 Sb. a z odůvodnění Nálezu Ústavního soudu ze dne 9.7.2003 dovozuje, že převedení majetku státu na kraje předpokládá i možnost, že majetek svěřený příspěvkovým organizacím převáděným ze státu na kraje má sloužit k uspokojení závazků příspěvkových organizací. Podle dovolatelky na kraje přešla ze státu povinnost ručení za závazky příspěvkových organizací, i proto je kraj povinnou osobou, když v exekučním titulu označená nemocnice nemá k dispozici vlastní majetek, z něhož by bylo možno uspokojit nároky věřitelů. Dovolání vyčítá rozhodnutí odvolacího soudu, že je založeno na nesprávném právním posouzení. Povinný požaduje zamítnutí dovolání, když s oprávněnou souhlasí jen v tom, že exekuční titul označuje jiný povinný subjekt, proti němuž také oprávněná správně směřuje vedení jiné exekuce. Obdobně nároky uplatňuje proti takovému subjektu jako vůči úpadci i v konkursním řízení. Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., viz též §52 a §130 zák. č. 120/2001 Sb.). Jelikož existence vad vyjmenovaných v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítány nebyly a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, dle nějž povinnost uložená exekučním titulem příspěvkové organizaci státu nepřešla zákonem č. 290/2002 Sb. na kraje. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Podle §36 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost z exekučního titulu. Podle odst. 4 téhož ustanovení přechod povinnosti lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Podle §1 odst. 1 zák. č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, dnem 1. ledna 2003 přecházejí z vlastnictví České republiky (dále jen „stát“) do vlastnictví krajů věci, se kterými k 31. prosinci 2002 (dále jen „rozhodný den“) byly příslušné hospodařit (ve smyslu §9 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) organizační složky státu a státní příspěvkové organizace, u nichž funkci zřizovatele vykonávaly k rozhodnému dni okresní úřady (dále jen „zřizovatel“), pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení na jednotlivé kraje dnem 1. ledna 2003 zároveň přecházejí a) práva státu a jiné majetkové hodnoty, se kterými k rozhodnému dni byly příslušné hospodařit organizační složky státu uvedené v odstavci 1, b) závazky státu, u nichž organizační složky státu uvedené v odstavci 1 k rozhodnému dni zabezpečovaly úkoly podle zvláštního právního předpisu, (tj. ve smyslu zákonné poznámky dle §38 zákona č. 219/2000 Sb.) a za c) práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů,ve kterých za stát jednaly k rozhodnému dni organizační složky státu uvedené v odstavci 1. Podle §2 odst. 2 téhož zákona dnem 1. ledna 2003 se stávají státní příspěvkové organizace uvedené v §1 příspěvkovými organizacemi kraje. Příspěvkové organizace kraje zůstávají nositeli závazků, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Do 30. dubna 2003 je kraj povinen přizpůsobit jejich dosavadní zřizovací listiny náležitostem zřizovací listiny vydávané podle zvláštního právního předpisu a podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. Podle §27 odst. l zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Protože oprávněná v dané věci netvrdí, že by povinnost uložená vykonávaným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 17.12.2002, sp.zn. Ro 854/2002, Nemocnici v P. u M. L. po vydání exekučního titulu přešla na jím (v návrhu na nařízení exekuce) za povinného označený P. kraj na základě jiné právní skutečnosti nežli v důsledku shora citovaného zákona č. 290/2002 Sb., upíná se dovolací přezkum právního posouzení věci (závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace návrhem označovaného povinného) k výkladu shora uváděných ustanovení. Z nich zřetelně plyne, že exekučním titulem označený povinný subjekt v důsledku zákonného přechodu majetku státu na kraje nepřestal existovat, ani nezměnil právní formu příspěvkové organizace, změnilo se jen jeho upnutí k vlastníku majetku, s nímž je jako příspěvkové organizace oprávněn hospodařit a výslovně se zachovává zátěž závazků příspěvkových organizací státu příspěvkovým – takto transformovaným – organizacím krajů. Přechod jejich závazků na kraje nelze dovodit ze žádného z ustanovení dotčených předpisů; konstrukce zvolená oprávněnou nemá v nich oporu a odporuje i tomu, jak oprávněná se svým nárokem naložila – zatímco svoji pohledávku uplatnila přímo proti příspěvkové organizaci státu, a nikoliv proti státu, o jehož majetek v době uplatňování nároku šlo, exekuci vede proti vlastníku majetku. Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li ze zákonné úpravy ručení vlastníka majetku (kraje) pasivní legitimaci ručitele při vymáhání nároku, aniž by disponovala exekučním titulem směřujícím proti (byť zákonnému) ručiteli, bez takového titulu však nelze nárok exekučně vymáhat. Právní názor odvolacího soudu, který uplatnil při posuzování důvodnosti zaměření exekuce proti v návrhu označeném povinnému, tedy správný je, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatelka uplatnila neprávem. Dovolací soud proto dovolání jakožto nedůvodné za postupu dle §243 b/ odst. 2 o.s.ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; povinnému přísluší náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6., 10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1, a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. května 2005 JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/11/2005
Spisová značka:20 Cdo 2755/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2755.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§36 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20