ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.276.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 276/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E., a.s., proti povinné M. M., zastoupené advokátem, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pro 411.667,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1893/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.8.2003, č.j. 10 Co 1087/2003-11, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí pokládal za splněné, a odvolací námitku, že o návrhu měl rozhodnout obecný soud banky, odmítl, maje za to, že byl-li soud prvního stupně obecným soudem povinné, nařízením výkonu rozhodnutí nepochybil.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání nezpochybňuje, že rozhodnutí o nařízení výkonu vydal obecný soud povinné; je však toho názoru, že tento soud není - podle §252 odst. 2, věty za středníkem, o.s.ř. - soudem (místně) příslušným. Uvedené ustanovení má za speciální jak k jeho části před středníkem, tak ve vztahu k ustanovení §252 odst. 1 o.s.ř., a dospívá k závěru, že jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný „pouze“ obecný soud banky, a nikoli obecný soud povinné, jak se domnívaly oba soudy v dané věci.
Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.
Tak je tomu v dané věci; výklad ustanovení §252 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu není v současné soudní praxi ustálen, a rozpor, jenž představuje názor dovolatelky na straně jedné a odvolacího soudu
na straně druhé, není ojedinělý. Dovolací soud proto - pro posouzení této otázky - pokládá dovoláním napadené rozhodnutí za zásadního právního významu, a dovolání tudíž za přípustné (§238a odst. 1 písm. c/, §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Jde tedy o posouzení, zda místně příslušným soudem k rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je obecný soud povinného podle §252 odst. 1 o.s.ř., anebo „obecný soud banky“ ve smyslu §252 odst. 2, věta za středníkem, o.s.ř.
Jelikož (se zřetelem k §254 odst. 1 o.s.ř.) se v řízení o výkon rozhodnutí použije ustanovení §105 o.s.ř., platí, že místní příslušnost i zde zkoumá soud předtím, než začne jednat o věci samé, a jestliže o věci samé rozhodl bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; později tak může činit pouze k námitce povinného, byla-li učiněna při prvním úkonu, jež mu přísluší. Prvním úkonem, který přísluší povinnému, je (typicky) odvolání proti usnesení, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen; to neplatí, jestliže povinný byl předtím k věci (výjimečně) slyšen.
Nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku místní příslušnosti soudu, je odstranitelný „sám o sobě“ tím, že marně uplyne ten určitý úsek řízení, do něhož je její posuzování koncentrováno. Jestliže by však soud pominul včasné a důvodné podání, jímž povinný nedostatek místní příslušnosti namítl, byla by tím založena vada řízení, jež nemůže být kvalifikována jinak, než že mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Názory, že v řízení o výkon rozhodnutí nemá místa - byť včasná a důvodná - námitka povinného, obsažená (až) v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu, obstát nemohou, a to ani se zřetelem k účelu tohoto řízení a zákonem předjímaným důsledkům nařízení výkonu; je-li odvolání prvním úkonem, kdy tak povinný může učinit, znamenalo by to vyloučit jej z možnosti vznést námitku místní nepříslušnosti soudu vůbec, což připustit zjevně nelze.
Odvolací soud proto postupoval správně, jestliže se důvodností námitky místní nepříslušnosti zabýval.
Oproti nalézacímu řízení zvláštní úprava pravidel, na jejichž základě se určí, který soud je k rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí místně příslušný, je obsažena v ustanovení §252 o.s.ř.
Podle §252 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je příslušný nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného.
Který soud je soudem obecným, upravuje (vzhledem k nedostatku zvláštní úpravy pro výkon rozhodnutí - viz §254 odst. 1 o.s.ř.) ustanovení §85 o.s.ř.; jde-li o obecný soud fyzické osoby, je jím okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje (§85 odst. 1), přičemž ohledně fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu má místo podnikání, a nemá-li je, určuje se její obecný soud jakoby podnikatelem nebyla (§85 odst. 2).
Je zjevné, že obecným soudem povinné v dané věci - ve smyslu §252 odst. 1 o.s.ř. - není obecný soud banky, u níž je majitelem účtu, který má být výkonem rozhodnutí postižen.
Podle §252 odst. 2 o.s.ř. dále platí, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný obecný soud banky nebo jiného dlužníka povinného, popřípadě soud, v jehož obvodu má zahraniční dlužník povinného umístěn v České republice svůj podnik nebo organizační složku svého podniku.
„Majetkem“ podle tohoto ustanovení rozumí soudní praxe nejen věci (movité i nemovité), nýbrž i pohledávky a další práva a hodnoty ocenitelné penězi.
Sémantický a logický výklad ustanovení §252 odst. 2 o.s.ř. směřuje ku dvěma zřejmým závěrům: 1/ věta za středníkem nabízí (jen) bližší určení místa (a potažmo soudu), kde má povinný majetek, a to speciálně pro případ, že je jím pohledávka z účtu u peněžního ústavu, resp. vůči jinému dlužníku povinného, a to včetně případu, kdy je jím dlužník „zahraniční“, má-li být výkonem rozhodnutí taková pohledávka postižena, a 2/ zvláštní hledisko „majetku“ (věta před středníkem) se pro určení místně příslušného soudu uplatní nikoli „vedle“ nebo „namísto“ hlediska obecného (srov. §87, resp. §88 o.s.ř.), nýbrž až teprve tehdy, že zde obecného soudu povinného není (srov. textaci „Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice…“, resp. znění §86 o.s.ř.).
Ustanovení §252 odst. 1 o.s.ř., má „předobraz“ v §84 o.s.ř., ustanovení §252 odst. 3 a 4 o.s.ř. upravuje tzv. místní příslušnost výlučnou, obdobně jak se činí v §88 o.s.ř., a §252 odst. 2 o.s.ř. koresponduje ustanovení §86 odst. 2 o.s.ř. Ustanovení §252 odst. 2, věty za středníkem, o.s.ř. tedy není speciálním k ustanovení §252 odst. 1 o.s.ř., jak se domnívá dovolatelka; za takové lze mít až ustanovení §252 odst. 3 a 4 o.s.ř., jež se však dané věci netýká.
Platí proto, že i pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je místně příslušný obecný soud povinného; jen v případě, že povinný obecný soud nemá nebo jeho obecný soud není v České republice, je příslušným „obecný soud banky“.
Jelikož odvolací soud věc posoudil v souladu s tímto právním názorem, je jeho rozhodnutí ve smyslu §243b odst. 2 o.s.ř. správné, a dovolání, směřující k opaku, proto Nejvyšší soud podle téhož ustanovení zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněné, jíž by jejich náhrada náležela, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu