ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2796.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2796/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a/ R. K., a b/ H. K., obou zastoupených advokátem, proti povinné M. K., zastoupené advokátkou, pro 41.622,50 Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 4174/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.3.2004, č.j. 20 Co 884/2003-16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, maje za to, že obrana povinné založená na tvrzení, že podala dovolání proti vykonávanému titulu a že exekuce postihuje její účet, kam je jí poukazován starobní důchod, z něhož hradí veškeré platby zajišťující její základní potřeby, je při nařízení výkonu nerozhodná.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že odvolací soud nezohlednil skutečnosti a důkazy jí tvrzené a navrhované, tedy to, že je osobou tělesně postiženou, dlouhodobě nemocnou, že je ve starobním důchodu a že exekuce povede ke zhoršování jejího zdravotního stavu. Ač povinná tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, takovou otázku ani dovolací důvod neformuluje.
Oprávnění ve vyjádření k dovolání navrhli, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. též o nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatelka však v dané věci sama žádnou právní otázku, jíž ve svém potvrzujícím rozhodnutí řešil odvolací soud, neoznačuje, obsahem svého dovolání ve skutečnosti polemiku s názory odvolacího soudu ani nevede, výklad jím aplikovaných ustanovení označuje za restriktivní, argumentaci ustanoveními zákona za nedostatečné. Odvolací soud ovšem ve svém rozhodnutí užil právní názory standardní, v soudní praxi ustálené a nepochybné, když v dané věci dospěl závěru, že odvolací argumenty povinné jsou při nařizování výkonu rozhodnutí bezvýznamné.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech části VI. zák, č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu