ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2798.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2798/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného JUDr. J. B. proti povinné M., s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 6.450.-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 Nc 10309/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.srpna 2004, č.j. 9 Co 1115/2004-21, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.srpna 2004, č.j. 9 Co 1115/2004-21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce podle usnesení vydaného oprávněným jako rozhodcem. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně, který návrh zamítl s názorem, že usnesení rozhodce není vůbec exekučním titulem - dovodil, že pokud oprávněný vydal usnesení, v němž rozhodl i o povinnosti k zaplacení své odměny jakožto rozhodce, neměl pravomoc k vydání takového výroku ve smyslu zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v tomto rozsahu jde dle názoru odvolacího soudu o rozhodnutí nulitní, které nemůže být podkladem pro vymožení povinnosti v něm stanovené.
Oprávněný tomuto závěru oponuje argumenty o tom, že mezi účastníky sporu, k jehož rozhodnutí ve věci vydal vykonávané usnesení, bylo dohodnuto, že náklady ponese strana, která ve sporu podlehne, že při svém rozhodování o své odměně a povinnosti ji zaplatit rozhodoval analogicky dle o.s.ř., řádu a pravidel rozhodčího řízení vydaných soudem při hospodářské a agrární komoře ČR, a že proti jeho nálezu účastníci nepodali návrh na jeho zrušení soudem. Má proto za to, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Povinný navrhl, aby dovolání oprávněného bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. též o nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
A právě o takový případ se jedná v této souzené věci, v níž je řešena otázka, k níž se Nejvyšší soud dosud nevyjádřil a když má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení.
Odvolací soud se při svém přezkumu správnosti zamítavého usnesení soudu I.stupně zaměřil na otázku, zda je rozhodce oprávněn rozhodovat o své odměně a povinnosti stran sporu odměnu mu zaplatit v rámci usnesení a dospěl k závěru, že usnesení rozhodce sice může být exekučním titulem dle §40 odst. 1 písm. g/ zák. č. 120/2001 Sb., že však pro soukromoprávní charakter rozhodcova nároku na odměnu je ten uplatnitelný leda v nalézacím občanskoprávním řízení; pokud v dané věci oprávněný sám o takovém nároku rozhodl, překročil pravomoc rozhodce vyplývající z právní úpravy ve smyslu citovaného zákona č. 216/1994 Sb. a jde tak v daném případě o rozhodnutí vydané k tomu neoprávněným orgánem. Odvolací soud tak řešil otázku existence vykonatelného rozhodnutí jako základního předpokladu nařízení exekuce. Podle názoru dovolacího soudu vyřešil tuto otázku v rozporu s výkladem, jinak jím samým správně vztažených ustanovení právních předpisů, jenž se k problematice nabízí.
Odvolací soud právní úpravě přiléhavě dovodil, že usnesení vydané rozhodcem je podle §40 odst. 1 písm. g/ zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, vykonatelným exekučním titulem, tuto jeho vlastnost však nepřiznal výroku o odměně rozhodce a jejím hrazení
Podle §23 zák. č. 216/1994 Sb. rozhodčí řízení končí vydáním a) rozhodčího nálezu, nebo b) usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález; usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález; je-li žaloba podaná u stálého rozhodčího soudu vzata zpět ještě před ustavením senátu nebo jmenováním rozhodce, vydává a podepisuje usnesení o zastavení řízení předseda stálého rozhodčího soudu. Podle §28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle §27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle §27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.
Soudu nařizujícímu exekuci (výkon rozhodnutí dle části VI. o.s.ř.) pak ve smyslu ustálené soudní praxe nepřísluší posuzovat správnost vykonávaného titulu, a takový výklad zahrnuje i otázku právní dovolenosti stanovení povinnosti, jež je titulem ukládána; exekuční soud se nemůže zabývat tím, zda je taková povinnost co do své právní podstaty povinností soukromoprávní či jinou anebo povinností vyplývající z nároku či jeho příslušenství anebo povahy hmotněprávní či procesněprávní; jinak řečeno - při zkoumání existence vykonatelného rozhodnutí se soud zabývá existencí jeho zákonem předepsané formy (formální vykonatelnosti), v rovině obsahové jde však jen o materiální vykonatelnost vymáhané povinnosti.
Odvolací soud v dané věci limity přezkumu exekučního soudu ve vztahu k titulu překročil, když z něj vyloučil výrokovou část, jejíž obsah má podle práva za nedovolený a s níž proto zacházel, jako by byla vydána k tomu nekompetentní osobou (orgánem). Tím své rozhodnutí založil na právním názoru, který při důsledném respektu k dané fázi řízení - tj. při nařízení exekuce - neměl být použit. Přehlédl totiž, že pravomoc rozhodce vydat rozhodnutí se odvíjí od povahy řešeného vztahu a od obsahu dohody ve smyslu §1 a 2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.; v rovině zákonného vymezení takové pravomoci pak zjevně nic dohodě účastníků sporu o zmocnění rozhodci stanovit svou odměnu a povinnost k její náhradě nebránilo (viz §též 2 odst. 2 a 4 téhož zákona).
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel uplatnil právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledku odvolacího řízení buď soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně bude rozhodováno v poměrech hlavy VI. zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu