ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2800.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2800/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ Ing. M. K., b/ Mgr. H. K., c/ F. Š. a d/ M. Š., všech zastoupených advokátkou, proti povinnému S. Z., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 E 178/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2004, č.j., 19 Co 863/2004-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu, maje za to, že obrana povinného založená na tvrzení, že pro jeho zdravotní stav je ubytování na ubytovně nevhodné, je při nařízení výkonu nerozhodná.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že odvolací soud věděl, že s povinným probíhá řízení o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, tedy řízení o závažné a klíčové otázce, zda je povinný osobou procesně způsobilou, a měl proto výsledku takového řízení vyčkat. Rozsudkem ze dne 12. srpna 2004 byl povinný zcela zbaven své způsobilosti k právním úkonům. V uvedeném povinný spatřuje otázku zásadního právního významu.
Dovolání však přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Jen je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1 o.s.ř. (viz §242 odst. 3 věta druhá, o.s.ř.), dle jehož písm. c/ představuje důvod pro podání žaloby pro zmatečnost skutečnost, že účastník řízení neměl procesní způsobilost nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Nad rámec řečeného a na vysvětlenou dovolateli vhodno uvést, že dovozuje existenci rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jen z argumentu, že odvolací soud neměl ve věci při vědomí o probíhajícím řízení o způsobilosti povinného k právním úkonům rozhodovat. Přehlíží při tom, že případné rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům má vždy konstitutivní účinek vážící se k právní moci takového rozhodnutí, v tomto smyslu nemůže působit takové rozhodnutí ani zpětně. Nejvyšší soud ve svém usnesení z 30. října 1997, sp.zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněném pod č. 26/1998 v časopise Soudní judikatura vyložil, že nebyl-li dovolatel zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen, nemůže být splněna podmínka, že neměl procesní způsobilost; k jejímu založení nepostačí, že řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům bylo toliko zahájeno a že v takovém případě učinit závěr, že řízení trpí vadou podle §237 odst. 1 písm. c/ (nyní dle §229 odst. 1 písm. c/) o.s.ř., proto nelze. Dovolací soud neshledává důvody, pro které by se ve zde posuzovaném případě mohl odchýlit od svého dosavadního rozhodování. Argumenty obsažené v dovolání způsobilými založit otázku zásadního právního významu ani pro tentokráte nejsou.
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) pak nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu