ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2812.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2812/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné A. U., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ú. k., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 501.588,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 6801/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2004, č.j. 12 Co 409/2004-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 19.515,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, neboť na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že v důsledku zák. č. 290/2002 Sb. nepřešla na povinného povinnost vykonávaným exekučním titulem uložená L. s. T., neboť ta byla uvedeným zákonem transformována na příspěvkovou organizaci kraje a zůstala jako právnická osoba nositelkou svých závazků.
Oprávněná ve včasném dovolání tomuto rozhodnutí oponuje námitkou, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když v důsledku narovnání s L. s. T. podala návrh na zastavení exekuce a odvolací soud rozhodl napadeným usnesením navzdory takovému jejímu úkonu.
Povinný požaduje odmítnutí, resp. zamítnutí dovolání, neboť nebyl smluvní stranou dohody o narovnání.
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., (viz též §52 a §130 zák. č. 120/2001 Sb.).
Jelikož existence vad vyjmenovaných v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu postup odvolacího soudu, pokud ten po návrhu oprávněné na zastavení výkonu rozhodnutí rozhodoval o odvolání povinného proti prvostupňovému nařízení exekuce.
Dovolání však důvodné není.
Podle §241 a odst. 2 o.s.ř. lze dovolání podat jen z těchto důvodů: a/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, b/ rozhodnutí spočívá ne nesprávném právním posouzení věci.
Je sice skutečností, že oprávněná navrhla podáním došlým soudu prvého stupně dne 12.7.2004 zastavení výkonu rozhodnutí a že odvolací soud o odvolání povinného proti usnesení, jímž soud prvého stupně nařídil exekuci, rozhodoval až dne 11.8.2004, taková časová souslednost však nezakládá žádnou vadu v postupu odvolacího soudu. Ten v důsledku suspenzivního a devolutivního účinku povinným podaného odvolání musel přezkoumat správnost postupu a rozhodnutí soudu prvého stupně.
Oprávněná přehlíží, že nařízení exekuce a rozhodování ve věci zastavení exekuce jsou zcela samostatné fáze řízení svébytného obsahu, předpokladem zastavení exekuce dle §55 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. a §268 odst. 1 o.s.ř. je, že byla nařízena ve smyslu §44 zák. č. 120/2001 Sb., doručení usnesení o nařízení exekuce pak má účinky (viz §44 odst. 7, §47 zák. č. 120/2001 Sb), z nichž některé jsou spojeny s právní mocí nařízení výkonu rozhodnutí, a některé mohou být odstraněny jen k úspěšnému zpochybnění nařízení exekuce k odvolání povinného, osud nařízení exekuce bývá významný též z hlediska konečného nákladového rozhodnutí. Z úpravy institutu zastavení exekuce neplyne, že podání odpovídajícího návrhu může jakkoli ovlivnit rozhodování o odvolání, bylo-li též podáno – ke vztahu těchto procesních návrhů srov. též R 21/81, dle nějž podání návrhu oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí však nemá vliv na průběh řízení o odvolání, které podal povinný proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
Právní názor odvolacího soudu, který jej vedl k rozhodování o důvodnosti podaného odvolání - navzdory podání návrhu na zastavení exekuce - tedy správný je, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolatelka uplatnila neprávem, neboť řízení nebylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud proto dovolání jakožto zjevně bezdůvodné za postupu dle §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; povinnému přísluší náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 6., 10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bod 1, a §18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2005
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu