ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2853.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2853/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné J. K., zastoupené advokátem, proti povinnému Z. Š., zastoupenému advokátem, pro 150.000.-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 Nc 1320/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.června 2004, č.j. 7 Co 1056/2004-74, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce pro částku 80.765,50 Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení a exekuce, maje za to, že odvolací obrana povinného poukazující na to, že vymáhanou pohledávku plnil na základě dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky, je nerozhodná, neboť v tomto řízení je vykonáván rozsudek a smyslem řízení je výhradně dosažení splnění povinnosti, jež jím byla povinnému uložena.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřoval v tom, že soud nezkoumal, zda po vydání rozhodnutí nezaniklo právo jím přiznané. Povinný se telefonicky s oprávněnou dohodl, že když jí zašle dobrovolně dohodnutou částku, že budou vyrovnány všechny její nároky. Pokud v exekuci bude pokračováno pro částky, pro něž nebyla zastavena, pak se jedná o zřejmě nevhodný poměr mezi výší pohledávky a cenou předmětu exekuce.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §51 odst. 2 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. též zastavení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolání povinného žádnou otázku zásadního právního významu neformuluje, ve skutečnosti ani nevede polemiku s právními názory, které odvolací soud při přezkumu správnosti usnesení soudu prvního stupně užil. Co do svého obsahu pro dovolací řízení zcela nepřípustně zpochybňuje skutkový stav věci, z něhož odvolací soud vyšel, když nepřihlédl k povinným tvrzené a neprokázané dohodě o narovnání, v jejímž důsledku mělo vymáhané právo po vydání vykonávaného titulu zaniknout. Tím ovšem otázku po právní stránce zásadního významu, stejně jako jeho argumentem o nepoměru vymáhané pohledávky a ceny předmětu postihu při exekuci, ve smyslu shora uvedené zákonné konstrukce přípustnosti dovolání založit nemůže.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech hlavy VI. zák. č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19.dubna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu