ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2875.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2875/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné E. P. spol. s .r.o., proti povinnému J. M., pro 55.150.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 11211/2002, o dovolání exekutora, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.března 2004, č.j. 39 Co 49/2004-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud změnil prvostupňové usnesení tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Exekutor ve včasném dovolání namítl, že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadou, která má za následek neúplné a tedy nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadu spatřuje v tom, že se odvolací soud vůbec nezabýval náklady exekučního řízení, které vznikly soudnímu exekutorovi, ač byly splněny podmínky pro rozhodnutí dle §89 exekučního řádu a zavinění zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro nevykonatelnost titulu by mělo být přičítáno oprávněnému.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. nepochybně též nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že je jimi rozhodováno ve věci návrhu na nařízení exekuce, takové rozhodování pak představuje nepochybně věc samu – předmětem rozhodování je další osud exekuce s významnými účinky.
Ve smyslu ustáleného výkladu přípustnosti dovolání ve vztahu k pojmu věc sama je totiž takový pojem právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení o návrhu na nařízení exekuce je tedy o věci samé rozhodováno pozitivním, případně zamítavým ve vztahu k návrhu, výrokem. Současný výrok o náhradě nákladů řízení, byť ve vztahu exekutora a účastníků, je rozhodnutím o vedlejším plnění (jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná návrhem nebo vyplývající z průběhu řízení a není tedy rozhodnutím o věci samé. Uvedené obdobně platí pro dovolatelem vytýkanou absenci nákladového výroku.
Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Dovolacímu soudu tak nezbývá, nežli jeho dovolání za postupu dle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Tomu odpovídá i nákladový výrok ( §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.); podle obsahu spisu není zřejmé, že by komukoliv krom dovolatele vznikly v dovolacím řízení náklady.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
.
V Brně dne 19.dubna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu