ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.30.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 30/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v B. proti povinné C. a.s., dříve S. F. a.s., zastoupené advokátem, pro 53.293.322,32 Kč s příslušenstvím, prodejem podniku, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 E 105/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2004, č.j., 10 Co 1140/2003-117, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2004, č.j. 10 Co 1140/2003-117 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24.6.2003, č.j. 2 E 105/2003-60, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud zastává ve shodě se soudem prvního stupně názor, dle nějž výkaz nedoplatků oprávněné, který je v tomto řízení vykonáván, nenaplňuje znaky soudního rozsudku pro zmeškání, u nějž zákon připouští výjimku pro zastavení výkonu z důvodu plnění povinného před jeho vydáním. Ve smyslu §104g zák. č. 582/1991 Sb. povinné příslušely písemné námitky proti výkazu, takové možnosti povinná nevyužila a své námitky týkající se materiálně i formálně vykonatelného titulu nemůže uplatňovat při výkonu rozhodnutí.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje v tom, že vydání výkazu nedoplatků podle §104g zák. č. 589/1992 Sb. nepředchází žádné nalézací řízení a nelze proti němu podat žádné odvolání; neexistenci závazku, který je takto ukládán, je proto třeba podřadit pod důvod zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., neboť tak jde o zánik závazku, v obdobné situaci rozsudku pro zmeškání ostatně zákon sám připouští výjimku. Do 1.1.2004 pak neměla povinná podle tehdy platné právní úpravy možnost podat proti výkazu námitky. Má proto za to, že je zastavení výkonu rozhodnutí pro neexistenci její povinnosti spravedlivé.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo zamítnuto, neboť povinná zánik ani neexistenci vykonávané povinnosti neprokázala.
Dovolání je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. je sice dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, avšak nikoli bez dalšího, nýbrž jen za podmínek vyložených §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle něho je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Tato podmínka je v dané věci splněna; otázka, jež byla klíčová pro rozhodnutí odvolacího soudu, a kterou otevřela dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu, není v soudní praxi běžně posuzována (nelze hovořit o ustáleném výkladu) a Nejvyšší soud se k ní dosud explicite nevyjádřil; přitom její posouzení může být způsobilé ovlivnit posouzení věcí obdobných, pročež má i potřebný potenciál ku zobecnění.
Odvolací soud zde vycházel z názoru, jež vyvodil z ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., dle nějž výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané; za jedinou výjimku zákonem připuštěnou má odvolací soud případ rozsudku pro zmeškání – znění zákona dle něj jiný výklad nepřipouští.
Nehledě na skutečnost, že v právní teorii existují odlišné názory na možnosti jiného výkladu ve vztahu k citovanému ustanovení právě tehdy, je-li titulem výkaz nedoplatků ve věcech daní a poplatků nebo ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení (viz Bureš/Drápal/Krčmář/Mazanec, Občanský soudní řád, komentář – II.díl, 6.vydání, C.H.BECK 2003, str. 1251) a tehdy, je-li titulem notářský (a v současnosti nepochybně též exekutorský) zápis (viz tamtéž nebo viz JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., 2004, str. 382) , má nesprávné právní posouzení k návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí již ten základ, že jím odvolací soud přehlíží, že soud není vázán právní kvalifikací, jíž účastník k odůvodnění svého úkonu použije; ve smyslu §153 odst. 2 o.s.ř. je i v řízení o výkon rozhodnutí vázán vedle obsahu toho, co účastník navrhuje, též vylíčením (tvrzením) skutečností, jimiž je účastníkův procesní úkon podepřen. K tomu v procesních poměrech rozhodování ve věci zastavení výkonu rozhodnutí navíc přistupuje okolnost, že ve smyslu ust. §269 odst. 1 o.s.ř. soud zastaví výkon rozhodnutí nejen na návrh, ale i bez návrhu a že tedy jinými slovy soud není vázán právní citací takového důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí, jenž se mu dostal do dispozice.
V tomto smyslu je v dané věci nepřehlédnutelné, že povinná navrhla zastavení výkonu rozhodnutí podáním ze 17.6.2003, které sice doprovodila právní kvalifikací dle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., v němž však především vyjádřila v rovině skutkových tvrzení důvody pro takový návrh spočívající m.j. údajně v tom, že dluh vyjádřený v exekučních titulech ani nemohl existovat, neboť jí měl vzniknout za dobu, kdy příslušné zaměstnance nezaměstnávala; zejména pak měla značná část dluhu vzniknout tím, že na ní byl neprávem převeden, ač není právním nástupcem společnosti S. S.
Výkaz nedoplatků ve věcech sociálního zabezpečení je sice pro svou vlastnost vykonatelnosti titulem pro výkon rozhodnutí, nebyl však vybaven právní mocí a závazností, jimiž se vyznačují zejména soudní tituly, ve vztahu k nimž jsou formulovány i zásady části šesté o.s.ř. včetně ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Výkaz nedoplatků vydaný podle §104g zák. č. 582/1991 Sb. byl sestaven na základě na základě dlužníkovi povinnosti stanovené právním předpisem zaplatit bez vydání zvláštního rozhodnutí po marném uplynutí lhůt plnění u povinností stanovených subjektu právními předpisy a nikoliv na základě vykonatelných rozhodnutí (srov §71 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb. o správním řízení). Vzhledem k tomu, že v tomto řízení vykonávaný výkaz nedoplatků byl nad to vydán ještě před účinností zák. č. 424/2003 Sb., jímž bylo k 1.1.2004 novelizováno ustanovení §104g zák. č. 582/1991 Sb., tedy v právní situaci, kdy ještě nebylo možno ve smyslu již novelizovaného odstavce 3 citovaného ustanovení proti výkazu nedoplatků podat do 8 dnů od jeho doručení písemné námitky, pokud organizace (malá organizace) nesouhlasila s existencí dluhu na pojistném a penále nebo s jeho výší, je podle názoru dovolacího soudu na místě zohlednit ve vykonávacím řízení nejistotu o existenci vymáhané povinnosti, kterou tu povinná návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí staví. Zpochybnění takového titulu pro jeho rozpor s hmotným právem (pro neexistenci vymáhané povinnosti) má být proto výjimečně možné, a to pro případnou nepřípustnost výkonu rozhodnutí dle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.
Poněvadž k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dospět nelze, neboť odvolací soud vycházel z jiného právního názoru, v jehož důsledku se tvrzeními povinné zabývat ani nemohl, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243b odst. 2 o.s.ř. zrušil; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2005
JUDr. František Ištvánek,v. r.
předseda senátu