ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.304.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 304/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu P. – S., proti povinnému V. J., pro 61.766,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2284/95, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č.j. 54 Co 616/2003-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 8. 1998, č.j. E 2284/95-26, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle rozhodnutí oprávněného z 21. 9. 1994, č.j. A 7000/94, ve spojení s rozhodnutím z 14. 5. 1995, č.j. A 7007/94, k vymožení pohledávky 61.766,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému uložil zaplatit na soudním poplatku 1.236,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí (platební výměr) lze vykonat i po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/ ve znění pozdějších předpisů, neboť právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla (tedy i daní a poplatků vybíraných při dovozu a vývozu zboží) se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným (§282 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž vytýká, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně namítá, že nebyl poučen o povinnosti označit důkazy „způsobilé k prokázání významných skutkových tvrzení“ a že odvolací soud vůbec nepřihlédl k tvrzení o nedostatku jeho věcné legitimace.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 3. 8. 1998 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají (námitka existence „jiných“ vad ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. je z hlediska přípustnosti dovolání bezcenná), lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrad, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu