ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.314.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 314/2005-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. P. P. , proti povinné B., spol. s r.o. , zastoupené advokátkou, o nařízení exekuce, pro 515.976.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 43 Nc 6224/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.srpna 2004, č.j. 23 Co 271/2004-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil určeného exekutora.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že nebyla vyzvána k doplnění svého odvolání a neměla tak možnost poskytnout odvolacímu soudu podklady, které by měly zásadní význam pro rozhodnutí a že nebylo umožněno druhé jednatelce společnosti předložit soudu důkazy a návrhy potřebné pro jednání. Podáním došlým soudu dne 3.února 2005 pak povinná namítla, že se odvolací soud vůbec nezabýval „otázkou vzniku titulu k exekuci – věc posoudil jako peněžitou pohledávku, ačkoli se jedná o pohledávku de jure a nezabýval se ani tím, zda pohledávka fakticky vznikla a její obsah posoudil pouze z uzavřené obchodní smlouvy,“ má tudíž za to, že věc byla nesprávně právně posouzena.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. též nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Vzhledem k tomu, že ve smyslu §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu a že dle odst. 2 téhož ustanovení nelze zmeškání této lhůty prominout, jsou předmětem projednání přípustnosti dovolání řádně zastoupeného dovolatele jen ty důvody, které uplatnil v zákonné lhůtě k podání dovolání.
Dovolací soud se tak v dané věci nemohl zabývat těmi argumenty, které dovolatelka – nově ve srovnání s obsahem původního dovolání – uplatnila v podání došlém soudu 3.února 2005. Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání a podle §242 odst. 4 o.s.ř. účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací lhůty a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; o takové případy však ve vztahu k podání dovolatelky došlém soudu 3.února 2005 jednat nemohlo, neboť jí lhůta k podání dovolání skončila již 11.prosince 2004.
Ze shora uvedené konstrukce přípustnosti dovolání plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné.
A právě takový význam mají námitky uplatněné dovolatelkou v jejím původním (a včasném) dovolání, jež se vztahují k údajným vadám v postupu odvolacího soudu, tj. pokud neměla být povinná vyzvána k doplnění odvolání a pokud nemělo být umožněno dalšímu jejímu jednateli předložit soudu důkazy a návrhy. Takové výtky otázku po právní stránce zásadního významu založit nemohou, nejde zde o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá); nemůže jít ani rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Dále pak jen na vysvětlenou vhodno dodat, že dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že se odvolací soud nezabýval vznikem vymáhané pohledávky a že jí nebylo umožněno uplatňovat obranu proti vymáhanému nároku; při nařízení exekuce soud zkoumá jen materiální a formální předpoklady exekuce a nezabývá se důvodností vymáhaného nároku.
V dané věci platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2005
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu