ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.315.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 315/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného S. M. L., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. V., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce, pro 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočce v Havířově pod sp. zn. 128 Nc 1232/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.září 2004, č.j. 56 Co 412/2004-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil určeného exekutora, maje za to, že obrana povinného založená na tvrzení, že je exekuce nařizována proti jinému subjektu, než uvedenému v nalézacím rozhodnutí, je nedůvodná, neboť označení povinného v exekučním titulu a v návrhu na nařízení exekuce je totožné a neobsahuje žádné odlišnosti. Uvedení identifikačního čísla u fyzické osoby co by podnikatele z ní nečiní jiný subjekt práva.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vadu řízení spatřoval v tom, že se odvolací soud nezabýval otázkou přechodu práva z oprávněného uvedeného v exekučním titulu na oprávněného, který podal návrh na nařízení exekuce, když za oprávněného z exekučního titulu měl smlouvu o postoupení pohledávky podepsat Mgr. K. V. na základě plné moci, která však nebyla k návrhu na nařízení exekuce předložena. V čem má spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v této věci pak dovolatel v dovolání neuvádí.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130, zák. č. 120/2001 Sb. též nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
A právě takový význam mají dovolatelovy výtky v dané věci, pokud směřují proti skutkovému závěru odvolacího soudu o prokázání přechodu práva z exekučního titulu oprávněného subjektu na osobu oprávněného, který podal návrh na nařízení exekuce ve smyslu §36 odst. 3 a 4 zák. č. 120/2001 Sb. Dovolatel zde pro dovolací řízení nepřípustně zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu (mimochodem v odvolacím řízení povinným ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně - navzdory jinému tvrzení v dovolání - nijak nezpochybňovaný), tím ovšem nijak otázku po právní stránce zásadního významu založit nemůže. Právní posouzení předpokladů pro nařízení exekuce odvolacím soudem nijak co do odvolacím soudem užitých právních norem nezpochybňuje, ve skutečnosti polemiku s právními názory odvolacího soudu nevede.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2005
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu