ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.317.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 317/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva P., družstva, zastoupeného advokátkou, proti povinné E. V., zastoupené advokátem, pro 113.682,50 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. E 1455/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2003, č.j. 20 Co 385/2003-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. E 1455/2002-21, nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 14 C 12/98, k vymožení pohledávky 113.682,50 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně z určených částek za stanovené období, nákladů předcházejícího řízení a určených exekučních nákladů výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu k označeným nemovitostem, povinné zakázal nemovitosti převést nebo zatížit je a uložil ji, aby v zákonné lhůtě oznámila, zda a kdo má k nim předkupní právo (§338 odst. 1, 3, §335 odst. 1, §335b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2003, č.j. 20 Co 385/2003-43, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile denně z určených částek za stanovené období zamítl, jinak – tj. co do jistiny a nákladů předcházejícího řízení – je potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí způsobem, který oprávněný navrhl, měl odvolací soud – ve vztahu k jistině pohledávky a nákladům předcházejícího řízení – za splněny; zejména uzavřel, že prodej spoluvlastnického podílu na nemovitostech není ve smyslu §264 odst. 1 o.s.ř. způsobem zřejmě nevhodným. Domáhalo-li se oprávněné družstvo nařízení výkonu též pro poplatek z prodlení jako příslušenství jistiny, nelze návrhu vyhovět, neboť podkladový rozsudek je v této části z důvodu neurčitosti (materiálně) nevykonatelný (§261a odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že nebylo přihlédnuto k dohodě ze dne 30. 6. 2003, jíž „uznala dlužnou částku“ a zavázala se oprávněnému dluh splatit ve sjednaných měsíčních splátkách; povinná dohodu plní a dle splátkového kalendáře uhradila dosud všechny splátky. Oprávněnému rovněž sdělila ochotu poukázat na úhradu dluhu i další peněžní prostředky, pokud je bude mít k dispozici. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání povinné proti výroku rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, není (subjektivně) přípustné; tímto výrokem bylo dovolatelce vyhověno (návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl co do poplatku z prodlení zamítnut), takže k žádné újmě na jejích právech nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).
Proti výroku rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil ve věci samé usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen námitkou nesprávného právního posouzením věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením její argumentace – podřaditelné výlučně ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (jiné dovolací důvody, i když je ohlašuje, ve skutečnosti uplatněny nebyly) – k takovému závěru dospět nelze. Otázka nabízející se k přezkumu, tj. zda a jaký význam v řízení, které předchází nařízení výkonu rozhodnutí, mají námitky, že na základě dohody účastníků povinná dluh částečně uhradila a je připravena ve splátkách pokračovat, znaky uvedené v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje; odvolací soud ji totiž posoudil ve shodě se soudní praxí, která je jednotná v tom, že k tvrzenému zániku vymáhané pohledávky některým ze způsobů stanovených hmotným právem (např. splněním) se před nařízením výkonu rozhodnutí nepřihlíží (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Okolnost, že právo oprávněného po vydání podkladového rozhodnutí zaniklo (zčásti nebo zcela), může být významná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. §268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. b/, c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému družstvu, které by mělo právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu