ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.333.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 333/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně Č. o. s., zastoupené advokátem, proti žalované Tělovýchovné jednotě Sokol D., o navrácení majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 222/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.9.2003, č.j. 57 Co 195/2003-317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a 232/1991 Sb., kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované uzavřít s ní dohodu o navrácení majetkových práv k označeným nemovitostem. Přisvědčil soudu prvního stupně, že nemovitosti, jak byly označeny v žalobě, nejsou k vydání způsobilé, neboť (nově vytvořená) parcela č. 1852/3 je věcí odlišnou od té, která byla odňata Tělocvičné jednotě Sokol v D.; její součástí jsou totiž rovněž pozemky nabyté po 31.3.1948, na jejichž vydání se uvedené restituční zákony nevztahují. Označení dalších nemovitostí, jejichž navrácení žalobkyně rovněž požadovala, nemohlo z „hmotněprávního hlediska“ obstát, uvedl posléze odvolací soud, protože věci označené v žalobě (v uvedené výměře) neexistují.
Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že i když žádný z účastníků to „přímo nenavrhoval“, soud měl ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 o.s.ř. provést důkaz znaleckým posudkem ohledně sporných nemovitostí (resp. jejich výměry), jelikož z provedeného dokazování vyplynula jeho „nezbytnost“.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěrem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání jako nedůvodné bylo zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadený rozsudek není měnící, nýbrž potvrzující.
Nezakládá ji ani ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu (soud prvního stupně sice rozhodoval v dané věci celkem třikrát, jeho v pořadí druhý – obsahově odlišný – rozsudek však byl odvolacím soudem zrušen z důvodu nedostatku potřebných skutkových zjištění).
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.; případné vady řízení skutkové povahy, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), pak mohou zde být významné jen za předpokladu, že zahrnují podmínku právní otázky zásadního významu (jinak - ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. - se mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné).
Výhrady podřaditelné pod dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jež tvoří těžiště dovolatelčiny argumentace, jsou proto v daných souvislostech nevýznamné.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde tedy zjevně nejde. Právní námitky totiž dovolatelka neformulovala ve svém dovolání vůbec.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahovým zaměřením vztah k věci (odmítnutí dovolání) nikterak neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu