ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.352.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 352/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a/ Ing. J. N. a b/ Ing. J. N., zastoupených advokátem, proti povinnému L. M., zastoupenému advokátkou, za účasti manželky povinného B. M., prodejem nemovitostí, pro 72.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 29 E 1492/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.6.2004, č.j. 10 Co 550/2004-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Neuznal oprávněnost námitky, že daný způsob výkonu je nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.) s tím, že jiný způsob výkonu rozhodnutí k dispozici není; povinný toliko „v obecné rovině“ jiný způsob výkonu nabízel, aniž by však doložil skutečnou existenci konkrétních movitých věcí, jež by mohly být prodejem zpeněženy.
Povinný (zastoupen advokátem) napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním. Zopakoval v něm námitku nevhodnosti způsobu výkonu, a namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů označují jako povinného osobu sice shodného jména, avšak (od dovolatele) odlišného data narození.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Především z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu blíže nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu rozhodování o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Ačkoli okolnost, zda je navrhován způsob výkonu rozhodnutí vhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.), je posuzována již při nařízení výkonu, není vyloučeno, aby námitka nevhodnosti výkonu byla uplatněna i později, jakožto důvod (ve smyslu §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) k zastavení výkonu již nařízeného (viz Kurka, Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, str. 392 a násl.).
V soudní praxi je však jednoty (viz kupř. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ ze dne 18.2.1981, Cpj 159/79, uveřejněné pod č. 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, je-li navržen výkon rozhodnutí jejich prodejem, je podle ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu; jeho zjištění samo o sobě postup podle tohoto ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. nařízení výkonu jiným vhodným způsobem, popř. rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí) neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon způsobem jiným, který nejen povede k naplnění účelu výkonu (uspokojení vymáhané pohledávky), nýbrž i v přiměřené době. Není-li k dispozici taková alternativa způsobu výkonu, je nutno mít za vhodný i ten způsob, kdy rozdíl mezi výší vymáhané pohledávky a cenou předmětu výkonu, z nějž má být uspokojena, je zřetelný, resp. značný.
Jestliže tyto principy, v soudní praxi zakotvené, odvolací soud svým postupem, při hodnocení odvolání povinného proti usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (posuzováno z pohledu jeho výsledku), zjevně respektoval, nemůže oponentura proti němu přinést právní závěry, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen).
Z obsahu spisu vskutku neplyne, že by povinný nabídl – reálnou a konkrétní – možnost uspokojení vymáhané pohledávky jinak než nařízeným způsobem výkonu; okolnost, že podkladové rozhodnutí nabylo vykonatelnosti již 8.10.1997, a zjevná absence vůle povinného k splnění jím založené povinnosti, nasvědčují tomu, jak správně uzavřely oba soudy, že zde taková možnost objektivně není.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněným, kteří by měli na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v. r.
předseda senátu