ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.366.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 366/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Č. k. a., proti povinnému D. S., pro 404.241,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 2637/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2003, č.j. 29 Co 496/2003-80, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 6. 6. 2003, č.j. Nc 2637/2003-67, nařídil exekuci (výrok I.), jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. H. Š., se sídlem exekutorského úřadu v R. (výrok II.), rozhodl, v jakém rozsahu povinný nesmí nakládat se svým majetkem (výrok III.), a návrh oprávněné na nařízení exekuce pro úrok ve výši 7 % z částky 583.891,60 Kč od 6. 3. 2001 do zaplacení zamítl (výrok IV.).
Krajský soud shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV. potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že výrok platebního rozkazu Okresního soudu v Rakovníku č.j. Ro 50/2001-41, ze dne 2. 5. 2001, na základě něhož byla exekuce nařízena, je v části, kterou bylo žalobkyni Č. s. a.s. přiznáno příslušenství stanovené „úrokem ve výši 3 % p. a. nad základní sazbu Č. s. a.s.“, pro svou neurčitost a nepřesnost nevykonatelný.
V dovolání (směřujícímu proti výroku IV.) oprávněná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru je vymezení příslušenství přesné a určité, sazba úroků přiznaná v podkladovém rozhodnutí je objektivně zjistitelná a její výši lze přesně při provedení exekuce spočítat. Dále podle jejího názoru měl odvolací soud, dospěl-li k závěru, že nelze úroky z prodlení ve výši 7 % z částky 583.891,60 Kč od 6. 3. 2001 do zaplacení přiznat, změnit rozhodnutí soudu prvního stupně a nařídit exekuci v souladu s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí pro 3 % úroky p. a. nad základní sazbu Č. s., a.s. z 583.891,60 Kč do 6. 3. 2001 do zaplacení. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. l písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. l písm. c/ o.s.ř., jelikož otázka materiální vykonatelnosti titulu v uvedených souvislostech dosud nebyla dovolacím soudem řešena) není důvodné.
V projednávaném případě je podkladovým rozhodnutím platební rozkaz Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. 5. 2001, č.j. Ro 50/2001-41, jímž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné mimo jiné částku 930.993,93 Kč s úrokem ve výši 3 % p.a. nad základní sazbu Č. s., a.s. z částky 583.891,60 Kč ode dne 6. 3. 2001 do zaplacení. Řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) zásadně nepřísluší posuzovat věcnou správnost rozhodnutí, jehož výkon je nařizován. Soud při jeho nařizování toliko hodnotí materiální vykonatelnost uložené povinnosti, tj. poměřuje, zda lze takto uloženou povinnost provést některým ze zákonem upravených způsobů provedení výkonu rozhodnutí. Jde-li o plnění peněžité, obvykle takové posouzení ústí v ověření, zda z titulu vyplývá, kdo, komu a kolik měl zaplatit.
Těmto požadavkům povinnost uložená ve vykonávaném rozhodnutí nevyhovuje. Dovolatelce je možno přisvědčit v tom, že výše úroků je stanovena určitě, neboť základní sazbu peněžního ústavu, která musí být zveřejněna (§11 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách), lze zjistit. Titul však neuvádí, ke kterému dni se (jinak pohyblivá) základní sazba váže; ze samotné formulace výroku přitom nelze bez pochybností dovodit, že tímto dnem má být 6. březen 2001, jelikož toto datum je – vyloženo striktně sémanticky – pouze určením doby, odkdy má být úrok placen.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud posoudil otázku materiální vykonatelnosti správně. Jelikož vady uvedené v §229 odst. l, §229 odst. 2 písm. a/ a b/, §229 odst. 3 a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ze spisu nevyplývají, Nejvyšší soud – bez jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem, odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. l (povinnému náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly a oprávněná, která úspěšná nebyla, na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2005
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu