ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.374.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 374/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného J. K., jako správce konkurzní podstaty úpadce H. i., s. r. o., proti povinné L. – K. s. r. o., pro částku 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 12407/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2004, č. j. 55 Co 207/2004-16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 29. 12. 2004, č. j. 25 Nc 12407/2003-3, kterým obvodní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora (§44 zákona č. 120/2001 Sb., /dále též jen „exekuční řád“/). Předpoklady pro nařízení exekuce považoval za splněné, zejména uzavřel, že podkladový rozsudek nabyl (formální) vykonatelnosti, jelikož byl povinné právnické osobě doručen – v souladu s ustanovením §47 odst. 4 věty druhé občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ o.s.ř.“) – náhradním způsobem, tedy opětovným doručením na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku (v srpnu 2003, zatímco změna sídla povinné byla do obchodního rejstříku zapsána teprve v únoru 2004).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 dost. 1 písm. c/ o.s.ř. (zásadní právní význam spatřuje v řešení otázky, zda se soud měl před opakovaným náhradním doručením právnické osobě na adresu jejího sídla, uvedenou v obchodním rejstříku, pokusit doručit jejímu jednateli, jenž mu, zejména proto, že tento soud obchodní rejstřík sám vede, musel být znám), povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v nesprávné aplikaci ustanovení §47 odst. 4 druhé věty o.s.ř. namísto věty první tohoto ustanovení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce (§130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle §242 odst. 3 věty první o.s.ř. vázán).
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je (formálně) vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích – dovolatelkou užitého – důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí na základě provedeného „šetření“ mít k dispozici potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění učiněné z obsahu nalézacího spisu, že vykonávaný rozsudek se opakovaně (29. 7. a 5. 8. 2003) nepodařilo povinné doručit, jelikož ta se již na adrese P. nezdržovala, a že nalézacímu soudu nebylo podle obsahu spisu známo, která fyzická osoba je za povinnou oprávněna před soudem jednat. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takovéto dovolací důvody však jsou k založení přípustnosti podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (viz výše) nezpůsobilé.
Pro úplnost se zdůrazňuje, že spatřuje-li povinná (posuzováno podle obsahu dovolání) vadu řízení v tom, že se soud nepokusil podkladový rozsudek doručit jejímu jednateli, jenž mu jako rejstříkovému soudu musel být znám, pak se mýlí, jelikož takovouto povinnost má soud pouze tehdy, je-li mu fyzická osoba oprávněná za osobu právnickou jednat známa „podle obsahu spisu“ (srov. dikci první věty ustanovení §47 odst. 4 o.s.ř.); nalézací soud tedy nemá povinnost provádět v tomto směru šetření, např. zjišťovat takovouto fyzickou osobu dotazem u rejstříkového soudu.
I když tedy dovolatelka zpochybnila (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním.
Vzhledem k výše uvedenému lze tudíž uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu