ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.384.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 384/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné I. B. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné Mgr. D. S., pro 2.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp.zn. 73 Nc 285/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, č.j. 10 Co 765/2003-72, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2003, č.j. 10 Co 765/2003-72, se zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23.7. 2003, č.j. 73 Nc 285/2002-67, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni č.j. 3 Sm 235/2001-14, ze dne 10. 8. 2001 není vykonatelný, neboť povinné nebyl doručen.
V dovolání oprávněná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/), a nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že pokladové rozhodnutí není vykonatelné. Uvedl, že proti směnečnému platebnímu rozkazu podala povinná námitky, že tyto námitky soud v rámci námitkového řízení po provedení důkazů odmítl, protože zjistil, že v rozhodném období povinná převzala několik jiných doporučených zásilek v místě svého bydliště, a že odvolání povinné Vrchní soud v Olomouci dosud neprojednal. Podle jejího názoru je směnečný platební rozkaz vykonatelný a dovolatelčiny námitky mají pouze ztížit dispozici s jejím zajištěným majetkem. Zpochybnila „věrohodnost povinné“ s odkazem na zápisy - dohody, v nichž potvrdila převzetí směnky. Názor odvolacího soudu o nevykonatelnosti exekučního titulu umožňuje povinné osobě i po několika letech za pomoci svých příbuzných a „dohodnutých“ svědků tvrdit, že soudní zásilky nepřevzala a že se v místě bydliště nezdržovala. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v souzené věci – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (odvolací soud sice potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení ze dne 29. 5. 2002, č.j. 73 Nc 285/2002-11, soud první stupně však nebyl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí / usnesení ze dne 18. 10. 2002, č.j. 10 Co 697/2002-58/ zrušil), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. l písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Závěr, zda k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení zásadně otevřen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby soud mohl dospět k určitému právnímu závěru (zde závěru o (ne)vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu), musí učinit potřebná skutková zjištění. Jejich neúplnost lze namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodnutých pro doručení exekučního titulu), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst.1 písm. c/ o.s.ř. nemohou založit, ledaže by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu. O takou vadu, kterou exekuční řízení v souzené věci trpí, se jedná, a proto je dovolání přípustné.
Pro odvolací řízení o výkon rozhodnutí platí, že projednávání odvolání a rozhodování o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace (§254 odst. 4 o.s.ř.) znamenající pro soud povinnost provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.
Z obsahu spisu vyplývá, že povinná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž mimo jiné také namítala, že v době jeho doručování se v místě svého bydliště nezdržovala (č.l. 38). Byla-li odvolacímu soudu tato skutečnost známa a jestliže jeho úvahy o vykonatelnosti exekučního titulu směřovaly k závěru, že povinné směnečný platební rozkaz účinně doručen nebyl, byl odvolací soud povinen provést důkaz spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 Sm 235/2001, jak namítala v odvolání i oprávněná. Byť soud v exekučním řízení je oprávněn si sám vyhodnotit, zda je podkladové rozhodnutí vykonatelné, v důsledku návaznosti exekučního řízení na řízení nalézací je třeba, probíhá-li současně námitkové řízení, zhodnotit šetření prováděná v tomto směru nalézacím soudem, popř. vyhodnotit samotné rozhodnutí o námitkách. Jestliže odvolací soud naznačeným způsobem nepostupoval a zjištění skutkového stavu zůstalo neúplné, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto (bez jednání, §243a odst. l věta první o.s.ř.) napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. l věta první, §226 odst. l o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu