ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.461.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 461/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného F. T. B.V., zastoupeného advokátem, proti povinnému S., a.s., zastoupenému advokátem, pro 23.027.397,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 6362/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, č.j. 19 Co 423/2003-49, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2003, č.j. 19 Co 423/2003-49, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 4. 2003, č.j. Nc 6362/2003-17, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil ve znění, že soud nařizuje exekuci podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 2. 1999, č.j. Sm 40/95-5, usnesení ze dne 28. 4. 2003, č.j. Nc 6362/2003-17, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 nařídil podle téhož podkladového rozhodnutí (namísto směnečného platebního rozkazu však uvedl nesprávně rozsudku) k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 23,027.397,- Kč s 6% úroky ročně z této částky počínaje 13. 12. 1997 do zaplacení, odměny 76.758,- Kč, nákladů předcházejícího řízení 944.584,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil exekutora JUDr. J. P. Podle odvolacího soudu je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zejména uzavřel, že oprávněný je ve věci aktivně legitimován. Směnečný platební rozkaz byl vydán na základě směnky a předložením jejího originálu, z něhož je nepochybný postup rubopisování směnky, která byla naposledy rubopisována na oprávněného, oprávněný doložil, že na něho přešla práva ze směnečného platebního rozkazu. Přechod vyplývá přímo z ustanovení Čl. I. §11 odst. l a §16 odst. l č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, ve znění zákona č. 29/2000 Sb. (dále jen „zákona č. 191/1950 Sb.“), a proto jej není třeba prokazovat listinami podle ustanovení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. c/ a §238a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost shledává v nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru převod směnečné pohledávky - ať již formou vyznačení indosamentu na směnku samotnou nebo obyčejným postoupením této směnečné pohledávky podle Čl. I. §11 odst. 2 čl. 1 zákona č. 191/1950 Sb. - vyžaduje kvalifikované doložení tohoto převodu, tj. ověřenou listinou. Výklad učiněný odvolacím soudem by znamenal, že by ani smlouva o postoupení pohledávky nemusela být ověřena, protože také s jejím uzavřením zákon spojuje přechod práva. U směnečné pohledávky by také vznikl neodůvodněný rozdíl mezi postoupením pohledávky smlouvou a formou indosamentu, ačkoliv zákon obě tyto formy upravuje rovnocenně. Protože oprávněný nepředložil ověřenou listinu, z níž by vyplývalo, že je osobou oprávněnou, navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. l písm. c/, odst. 3, §238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. (§130 zákona č. 120/2001 Sb.) přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj. k otázce, zda přechod práv ze směnečného platebního rozkazu na toho, kdo má směnku v rukou a právo k ní prokázal nepřetržitou řadou indosamentů (a je tedy jejím řádným majitelem), vyplývá přímo z právního předpisu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle §36 odst. 4 citovaného zákona přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Z citovaných ustanovení vyplývá mimo jiné to, že soud může exekuci nařídit jen tehdy, je-li prokázáno, že se jí domáhá ten, v jehož prospěch bylo rozhodnutí v nalézacím řízení vydáno, popř. ten, kdo prokáže, že právo přiznané v nalézacím řízení po vydání takového rozhodnutí na něj přešlo, přičemž přechod práva musí být prokázán kvalifikovaným způsobem předepsaným ustanovením §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb.
Podle Čl. I. §11 odst. l zákona č. 191/1950 Sb. každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).
Podle Čl. I.§14 odst. l zákona č. 191/1950 Sb. se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky.
Podle Čl. I. §16 odst. l, věty první, zákona č. 191/1950 Sb., o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.
Indosament představuje směnečnoprávní převod směnky, na základě něhož, jak vyplývá z ustanovení Čl. I. §14 odst. l zákona č. 191/1950 Sb., se převádějí všechna práva ze směnky (tedy i vlastnické právo k ní). Ustanovení Čl. I. §16 odst. l zákona č. 191/1950 Sb. pak upravuje, kdo se stává řádným majitelem směnky, který nabývá práva ze směnky originálním způsobem a nikoliv jako právní nástupce předchozího majitele, a kdo je tak legitimován k výkonu práv z ní. Z citované úpravy však nevyplývá, že by na majitele směnky, jenž právo k ní prokázal způsobem stanoveným v Čl. I. §16 odst. l zákona č. 191/1950 Sb. a jenž je osobou odlišnou od osoby oprávněné ze směnečného platebního rozkazu, vydaného na základě směnky, která byla indosována, přešlo i právo z takového rozhodnutí. Je tomu tak proto, že zákonná úprava žádnou skutečnost, která by měla za následek přechod práva, nepředpokládá.
Dospěl-li odvolací soud v souzené věci k závěru, že aktivní legitimace oprávněného vyplývá přímo z právního předpisu, je jeho právní názor nesprávný.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. l, věta první, §226 odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu